Stefan Zweig

Stefan Zweig (28. listopadu 1881, Vídeň, Rakousko-Uhersko (dnešní Rakousko) – 23. února 1942, Petrópolis, Brazílie) byl rakousko-židovský prozaik, esejista, básník a překladatel.

Výroky

Cizoložství je vlastně krádež, uchvácení cizího těla. V takových chvílích téměř každá žena vyzrazuje nejskrytější tajemství svého manžela, jenž jej olupuje o to nejlidštější tajemství jeho síly nebo jeho sladkosti.
Člověk může uniknout všemu, jenom ne sobě samému.
Dějiny světa bohužel nejsou, jak se většinou podávají, jen dějinami lidské odvahy, nýbrž dějinami lidské zbabělosti.
Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.
Jsme vděčni velkému muži, ukáže-li nám své slabosti, které ho činí lidským.
Každá tyranie jediné myšlenky je vypovězením války svobodě lidského ducha.
Každému, kdo je účasten na cizím osudu, je odňato něco svobody z osudu vlastního.
Když mají spolu lidé dobře vycházet, je nezbytně nutné, aby si každý zachoval svou svobodu.^[1]
Králové nemilují lidi, kteří je spatřili v jejich slabé chvíli, a despotické povahy nemilují rádce, kteří si třeba v jediném případě počínali chytřeji než ony samy.
Myšlení ještě žádnému šéfovi neuškodilo.
Národ nesnáší nic s takovou nevolí jako poplatek, který mu uloží cizí moc.
Nic není mocnější než úmysl, který změníme ve skutečnost.
Omyl tisíců uhájí vždy své právo proti pravdě jednotlivce.
Organizovaná hrůzovláda dokáže vždycky dělat divy.
Pravdy je možné šířit, ale není je možné vnucovat.
Strach a pokora se dají vynutit, úcta a vážnost nikoli.
Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos a autorita není možná bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.
Šťastný člověk nevnímá čas.
Ze smutku se nezrodí žádný čin.
Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.
Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje.

Dílo

Reference

↑ Vlasta, 34/2025, str, 56–57.

Externí odkazy

Encyklopedický článek Stefan Zweig ve Wikipedii
Kategorie Stefan Zweig ve Wikimedia Commons

[1] Vlasta, 34/2025, str, 56–57.

[1]