Čin
Čin je úmyslná akce člověka.
Ve výrocích
[editovat]- Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne zachoval od všeho zla a nebezpečí, a prosím tě, aby všechny mé činy a život se mohly líbit tobě. Do tvých rukou se odevzdávám s tělem, duší i se vším, co mám. Amen.[1]
— Martin Luther - Každé volební období Sejmu má své vlastní výzvy. Bylo jich dost na to, aby naše funkční období stačilo na tři nebo čtyři, a jsem ráda, že jsme to zvládli se ctí. Jsem si jistá, že po nějaké době se na naše funkční období bude vzpomínat jako na příklad úspěšné práce. Protože v dlouhodobém horizontu to nejsou slova, která zůstávají, ale činy.
Kiekviena Seimo kadencija turi savų iššūkių. Mūsų kadencijai jų kliuvo tiek, kad užtektų trims ar keturioms, ir aš džiaugiuosi, kad garbingai susitvarkėme. Esu įsitikinusi, kad po kurio laiko mūsų kadencija bus prisimenama kaip sėkmingo darbo pavyzdys. Nes ilgesnėje perspektyvoje lieka ne žodžiai, o darbai.[2]
— Viktorija Čmilytė-Nielsen (2024) - Modlitba je ne něco pasívního, trpkého. Modlitba je čin.[3]
— Bedřich Jerie
Neozdrojované
[editovat]- Nikdy si nepleťte pohyb s činem.
— Ernest Hemingway - Jediným skutečným bohatstvím člověka je jeho osobnost, která vede jeho činy i myšlenky.
— Josef Čapek
V dílech
[editovat]- Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, je mezi lidmi inteligentní, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení.[4]
— Gíta, verš 4.18 - Hamlet: Být nebo nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin.[5]
— Shakespeare: Hamlet
Reference
[editovat]- ↑ Na každý den 2017. Kalich Praha 2016, s.76
- ↑ V. Čmilytė-Nielsen: mūsų kadencija bus prisimenama kaip sėkmingo darbo pavyzdys. bernardinai [online]. 2024-11-12 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Chromý, Z.: Abeceda moudrosti. Praha: Proxima 1992. str.211.
- ↑ Bhagavadgíta, verš 4.18 [cit. 2020-07-27].
- ↑ SHAKESPEARE, William. Hamlet. Překlad Martin Hilský. Praha : Knižní klub (2002), III. 1. Str. 66.
