Duše
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Ve výrocích[editovat]
- Člověk má mít všechno v souladu – tvář, duši i oblečení.[1]
— Anton Pavlovič Čechov - Děkuji ti, můj nebeský Otče, skrze Ježíše Krista, tvého milého Syna, že jsi mne zachoval od všeho zla a nebezpečí, a prosím tě, aby všechny mé činy a život se mohly líbit tobě. Do tvých rukou se odevzdávám s tělem, duší i se vším, co mám. Amen.[2]
— Martin Luther - Sny jsou královskou cestu k lidské duši.[3]
— Sigmund Freud - Velikost duše se měří podle její lásky.[4]
— Bernard z Clairvaux
Připisované[editovat]
- Co je přítel? Jedna duše ve dvou tělech. ––Aristotelés
- Tělo nemůže existovat bez duše, ale duše nevyžaduje těla. ––Erasmus Rotterdamský
- V rohu map z 15. století bývá prázdný prostor bez tvaru a jména, kde jsou napsána tři slova: hic sun leones. Onen temný kout je i v člověku. Vášně obcházejí a bouří kdesi v nás, a v tomto temném prostoru duše lze oprávněně říci: zde jsou lvi. ––Fjodor Michajlovič Dostojevskij
- Zvyk nalézati ve všem všudy jen směšnou stránku je nejspolehlivějším příznakem duše mělké - neboť směšné leží vždy na povrchu. ––Aristotelés
V dílech[editovat]
- […] Důležitá je pouze šíře duše. Duše s jejím střídajícím se počasím, s jejími horami, mlčenlivými opuštěnými krajinami, s táním sněhu, svahy posetými květinami i s jejími spícími vodami: všechno to je neviditelné a vznešené tajemství. A v něm spočívá tvé štěstí a už se od něho nemůžeš odloučit.[5]
— Antoine de Saint-Exupéry, Citadela - [Duše:] To, co pohybuje samo sebe a nikdy nepřestává, protože neopouští samo sebe, je i všem jiným věcem zdrojem a počátkem pohybu. Počátek však je bez vzniku.[6]
— Platón, Faidros - Při stvoření člověk nedostal duši, ale stal se duší, když Bůh vdechl do neživého těla dech.[7]
— Martino Tomasi, Smrt a vzkříšení nebe a peklo - Tož buďme skromní a snažme se vzdorovat běhu světa i v časech svízelných zklidněnou duší, jež v dávných dobách předmětem byla chvály a snahy, a čiňme jen dobro bez touhy rychle hned přeměnit svět; i to bude stačit.[8]
— Hermann Hesse, Radosti zahradníka - Duše neexistuje. Ptá–li se někdo, kam odchází duše po smrti, ptá se jako ten, kdo se táže, kam odchází plamen, když svíce zhasne.[9]
— Vladimír Vondráček, Fantastické a magické z hlediska psychiatrie - Duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí. Našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty.[10]
— Thomas More, Utopie
Reference[editovat]
- ↑ VANĚK, Zdeněk. Kaleidoskop. 1. vyd. Plzeň : Zdeněk Vaněk, 2009. 420 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-5071-0. S. 13.
- ↑ Na každý den 2017. Kalich Praha 2016, s. 76.
- ↑ Lunární kalendář. Praha : Krásná paní, 2020. 53 s. S. 20.
- ↑ MÜHS, Wilhelm.: Slovom srdca, 365 myšlienok o láske. Bratislava: Nové Mesto, 2000, s. 175. ISBN 80-85487-61-6
- ↑ Štěstí : Antoine de Saint–Exupéry : Nejkrásnější citáty. Překlad Zdeněk Dan. 2. vyd. Praha : Euromedia Group, 2016. 48 s. ISBN 978-80-7549-170-1.
- ↑ Platón, Faidros 245c
- ↑ Tomasi, Martino: Smrt a vzkříšení nebe a peklo. Praha: Advent-Orion 1993. str.35.
- ↑ HESSE, Hermann. Radosti zahradníka. Překlad Eva Pátková, Vratislav Slezák a Vladimír Tomeš. 1. vyd. Praha : Argo, 2012. 233 s. ISBN 978-80-257-0644-2. S. 106.
- ↑ VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. 2. vyd. Bratislava : Columbus, 1993. 431 s. ISBN 978-80-87588-04-8.
- ↑ MORE, Thomas: Utopie; PDF, str. 30.
