Antoine de Saint-Exupéry

Dílo tohoto autora je třeba vyčlenit do samostatných stránek.

Můžete Wikicitátům pomoci tím, že jej odsud přesunete na stránku či stránky ve jmenném prostoru Dílo: s příslušným názvem díla.

Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl francouzský spisovatel a letec.

Výroky

Ověřené

• „Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat."
• Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.
• Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika.

Přisuzované

• Čím bych byl, kdybych se neúčastnil? K tomu, abych byl, musím se účastnit.
• Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.
• Konstrukční dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.
• Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
• Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
• Musím se zúčastnit, abych byl.
• Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že by myslel špatně.
• Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
• Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným i zoufalým.
• Oni to dokázali, proč ne já?
• Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému.
• Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.
• Zdá se, že dokonalost se nedosahuje tehdy, když už nelze nic přidat, ale tehdy, když se nedá nic odebrat.

Ve výrocích

• Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek.
  — Pierre Lazareff

Dílo

• Malý princ

Citadela

• „Čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop.“

Kapitola I-poslední věta

• „Zvyky jsou v plynutí času totéž co domov v prostoru.“

Kapitola III

• „Jestliže staví domy jen proto, aby v nich žili, k čemu je dobré směňovat život za dům?“

Kapitola VI

• „Já jsem věděl, že věda může být jen o tom, co se opakuje.“

Kapitola XIX

• „Sny tě nemohou uspokojit z toho prostého důvodu, že nekladou odpor.“

Kapitola XXII

• „Pochopil jsem svůj omyl. To, co jsem pronásledoval, byl právě jenom ten běh, a byl jsem stejný blázen jako člověk, který by nabral vodu do džbánu a pak by ho zamkl do skříně, protože miluje zpěv fontán.“

Kapitola XXV

• „Přemohl jsi mne, jsem teď o to silnější.“

Kapitola XXVII

• „Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš.“

Kapitola XLII

• „Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho.“

Kapitola LVI

Země lidí

• „Voda! Vodo, jsi bez chuti, bez barvy, bez vůně, jsi nedefinovatelná a člověk tě pije, aniž tě zná. Ty nejsi nutná k životu: ty jsi život sám. Naplňuješ nás rozkoší, jejíž zdroj není ve smyslech. S tebou se nám vrací všechno to, čeho jsme se už zřekli. Díky tobě se otevírají všechny vyschlé prameny našeho srdce. Jsi tím nejcennějším pokladem na světě a také pokladem nejchoulostivějším, ty, tak čistá v útrobách země. Člověk může umřít žízní u magnezitového pramene. Může umřít žízní na břehu solného jezera. Může umřít, i když má dva litry rosy, jsou-li v ní rozpuštěny nějaké soli. Ty nepřijímáš žádné příměsi, ty se nedáš zfalšovat, ty jsi podezíravé božstvo. Ale naplňuješ nás nesmírným a prostým štěstím.“

• „Milovat neznamená dívat se jeden na druhého, ale dívat se spolu jedním směrem.“

• „A ty, libyjský beduíne, jenž jsi nás zachránil, ty mi přesto úplně vymizíš z paměti. Nikdy si nevybavím tvou tvář. Jsi Člověk a pro mne máš tvář všech lidí zároveň. Nikdy dřív jsi nás neviděl, a přece jsi nás poznal. Jsi náš milovaný bratr. A také já tě napříště poznám ve všech lidech."

• „Po dvou, třech, čtyřech dnech chůze si člověk nepřeje nic než spát. Taky jsem si to přál. Ale říkal jsem si: Jestli má žena věří, že jsem naživu, věří, že jdu. Kamarádi věří, že jdu. Všichni mi důvěřují. A byl bych darebák, kdybych nešel dál.”

• „Věř mi to nebo ne, ale co jsem dokázal já, nedokázalo by žádné zvíře.” Tato věta – nejvznešenější, jakou jsem kdy slyšel – tato věta, která staví člověka na jeho místo, která ho ctí, která obnovuje pravou stupnici hodnot, se mi vracela na mysl.”

• „Být člověkem znamená být odpovědný. Znamená to hanbit se nad nezaviněnou bídou. Znamená to být hrdý na vítězství, které dosáhli kamarádi. Znamená to cítit, že přiložíme-li svůj kamínek k ostatním, pomáháme stavět svět.”

• „Člověk se plně projeví teprve tehdy, když změří své síly s nějakou překážkou."

• „Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk."

poslední věta

Reference

• SAINT-EXUPÉRY, Antoine. Malý princ. Praha : Albatros, 1989. 96 s.  

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Antoine de Saint-Exupéry ve Wikipedii