Antoine de Saint-Exupéry

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Antoine de Saint–Exupéry

Antoine de Saint–Exupéry (29. června 1900, Lyon, Francie – pravděpodobně 31. července 1944, blízko Île de Riou u Marseille, Francie) byl francouzský spisovatel a letec.

Výroky[editovat]

Ověřené[editovat]

  • Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.
  • Jak vidíte, nedá se žít dál tak, že se budeme zajímat jen o ledničky, politiku, bilance a křížovky. Tak není možné jít kupředu.
  • Tak dlouho se milovalo moře se sluncem, až se zrodila Korsika. [1]

Přisuzované[editovat]

  • Čím bych byl, kdybych se neúčastnil? K tomu, abych byl, musím se účastnit.
  • Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.
  • Konstrukční dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.
  • Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
  • Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
  • Musím se zúčastnit, abych byl.
  • Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že by myslel špatně.
  • Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
  • Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným i zoufalým.
  • Oni to dokázali, proč ne já?
  • Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému.
  • Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné.
  • Zdá se, že dokonalost se nedosahuje tehdy, když už nelze nic přidat, ale tehdy, když se nedá nic odebrat.

Ve výrocích[editovat]

  • Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek.[2]
    Pierre Lazareff

Dílo[editovat]

Malý princ[editovat]

Citadela[editovat]

  • Čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop.[4]
    Citadela, Kapitola I, poslední věta

Země lidí[editovat]

Reference[editovat]

  1. VOTÝPKA, Jan. Kamenné srdce Korsiky. Země Světa, listopad 2007, s. 18.
  2. WEBSTER, Paul. Život a smrt malého prince. [s.l.] : Mustang, 1993. ISBN 80-85831-88-0. S. 161. (česky) 
  3. SAINT–EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Praha : Albatros, 1989. 96 s.  
  4. SAINT–EXUPÉRY, Antoine de. Citadela. Překlad Věra Dvořáková. Praha : Vyšehrad, 2017. 440 s. Kompletní vydání. ISBN 978-80-7429-794-6. (česky) 
  5. SAINT–EXUPÉRY, Antoine de. Země lidí. Překlad Věra Smetanová. Praha : SNKLU, 1965. 182 s. ISBN 01-070-65. (česky) 

Externí odkazy[editovat]