Dějinylidstva podobají se mně věčnému stavění babylónské věže. Lidstvo sobě vzpomene na jiný kouseknebe a chce k němu věž vystavět. Pachtí se dost dlouho za svým cílem; náhle však se rozpadne v několik náhledů, lidé sobě nerozumějí a staví znovu za novým cílem – zase zbytečně…[2] — Jan Neruda
Dějiny nejsou přece "jinde"! Jsou tady, děláme je my všichni…; naše každodenní dobré či špatné počínání je jejich konstruktivní součástí; život není vně dějin a dějiny nejsou vně života.[2] — Václav Havel
Jsou dějiny nestranné? A co jsou dějiny? Napsané vylíčení minulých událostí. Co je však událost? Je to fakt bezvýznamný? Nikoli, je to fakt důležitý. A jak dějepisec posoudí, že některý fakt je důležitý nebo není důležitý? Posuzuje jej libovolně, podle svého vkusu a své povahy, podle své představy, prostě jako umělec. Neboť fakta se vlastní svou povahou nedělí na fakta historická a na fakta nehistorická. Fakt je něco neskonale složitého. Vylíčí dějepisec fakta v jejich složitosti? To je nemožné. Vylíčí je zbavená téměř všech jednotlivostí, které je vytvářejí, a tudíž okleštěná, zmrzačená, odlišná od toho, co byla. Pokud jde o vzájemné vztahy mezi skutečnostmi, o tom raději nemluvme. Je-li fakt zvaný historický přivoděn, což je možné, což je pravděpodobné, jedním nebo několika fakty nehistorickými, a již proto neznámými, jak bude dějepisec moci určit vztah těchto fakt a jejich spojitost? A to předpokládám při tom všem, co tu říkám, že historik je má dokonale doložena bezpečnými svědectvími, kdežto ve skutečnosti je klamán a věnuje svou důvěru tomu či onomu svědkovi jen z důvodů citových. Dějiny nejsou věda, je to umění. Dopracujeme se v něm úspěchu, jen máme-li obrazotvornost.[14] — Anatole France, Epikurova zahrada
↑BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. str. 31
