Co udělají dvě kozy, potkají-li se na uzoučké lávce, která vede přes vodu? Nemohou jít za sebou, nemohou projít vedle sebe, lávka je příliš úzká. Kdyby se začaly trkat, mohly by obě spadnout a utopit se. Co tedy udělají? Přírodou je jim dáno, že si jedna lehne a nechá tu druhou po sobě přejít. Obě tak zůstanou v pořádku. Stejně by se měl chovat člověk k člověku a nechat se spíš pošlapat, než aby se s druhým vadil, přel a vedl boj. Martin Luther[1]
Tolerance se získává tak jako humor, teprve zráním a věkem. Miroslav Horníček
Tolerance is the virtue of the man without convictions. Tolerance je ctnost lidí, kteří v nic nevěří. Gilbert Keith Chesterton
Society is never gonna make any progress until we all learn to pretend to like each other. Ve společnosti nedojde k žádnému pokroku, dokud se nenaučíme předstírat, že se máme navzájem rádi.
Turanga Leela v seriálu Futurama(A Leela of Her Own – 3. série, 16. epizoda)
Mne vždy bavilo dělat dobročinné práce pro staré lidi a pro postižené děti. Štěstím je pro mne a mou ženu skutečnost, že se dokážeme vzájemně tolerovat i po padesáti letech. Nebo dokonce víc než tolerovat. Nicholas Winton[2]
...láska je velice důležitá. Je to jediná věc, která je skutečně důležitá. Je to umění kompromisu. Je to umění soužití. Umění, když už ne sdílet stejné zájmy, tak alespoň tolerovat zájmy toho druhého. Mé ženě Gretě teď ani nevadí, když jdu na bridž a mně nevadí, když ona jde na ty své dámské schůzky. Nicholas Winton[3]
Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale vždy budu bránit, abyste je mohl říkat./ Pane abbé, nenávidím to, co píšete, avšak položím život za to, abyste to mohl dál psát. Přisuzováno Voltairovi. Ale ani jeden z uvedených „citátů" se nenachází v žádném Voltairově spisu nebo dopisu. V roce 1906 byl vydán anekdoticky psaný životopis Voltaira The Friends of Voltaire [Přátelé Voltaira], který napsala anglická spisovatelka Evelyn Beatrice Hall(ová). Je v něm i věta „I disapprove of what you say, but I will defend to the death your right to say it"; autorka chtěla touto větou vyjádřit Voltairův postoj k nesnášenlivosti, nešlo o citát z nějaké Voltairovy písemnosti, ale věta začala být citována jako slova Voltairova.[4] S další verzí („Pane abbé...") přišel roku 1963 Norbert Guteman v knize A Book of French Quotations; tvrdil, že tuto větu napsal Voltaire v dopisu abbému Le Riche z 6. 2. 1770. Ve zmíněném dopisu však taková věta není.[5]
Protož diem to k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece boha miluje, a o dobré stojí než moj vlastní bratr, byl mi milejší než bratr.[6] A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší je než bratr zlý.[7] Jan Hus
Po mnoha letech, když byla na kontrole, řekla nadšeně své ošetřující lékařce – víte, čím jste mi nejvíc pomohli? Tou tolerancí. Dokonce jste mi dovolili i kouřit. Myslím, že mi pomohlo právě to, že jsem tu zatracenou rakovinu přestala brát tak vážně. Lékařka se rozesmála. Víte proč, řekla jí. Vůbec jsme nepočítali, že se z toho dostanete, tak jsme usoudili – ať si ještě užije.[8][9] — Jindřiška Ptáčková, Nahořklá vůně chmelu
↑Marjorie B. Garber, Quotation marks, Routledge, 2003, (ISBN 0-415-93746-9), s. 20.
↑Viz např. Oeuvres complètes de Voltaire. Tome LXXI. Correspondance generale. Tome X. Quatrieme edition. Paris: Baudouin freres, 1828. [Uvedený dopis je otištěn na str. 17–18.]
