Jan Hus

Z Wikicitátů
Jan Hus

Mistr Jan Hus (asi 1369/1370 – 6. července 1415) byl významný český středověký náboženský myslitel, reformátor a kazatel.

Výroky[editovat]

(některé citáty jsou převedeny více či méně do dnešní češtiny)

O Bohu[editovat]

O lásce[editovat]

O pravdě[editovat]

  • Protož, věrný křesťane, hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti: nebť pravda tě vysvobodí od hřiecha, od ďábla, od smrti dušě a konečně od smrti věčné, jenž jest odlúčenie věčné od milosti Božie... (Výklad viery 1412)[6]
  • Nemůže-li pravda býti projevena bez pohoršení, lépe je přijmouti pohoršení, nežli pustiti pravdu.
  • Nemohu-li já pravdy osvoboditi ve všem, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy.[7]
  • Pravda je jen to, co jest dobrem všech.
  • Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu.
  • Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.[8]
  • Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním. (1411)[9]
  • Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?[10]
  • Přítel Páleč, přítelkyně pravda: ale přednost je třeba dát pravdě.[11]
  • Raději dávej se přemáhati mluvě pravdu, než bys chtěl vítězit lha, ježto lépe jest býti přemožen pravdu mluvě než vítěziti lha.[12]

O víře[editovat]

  • ...vyznání úst bez víry není srdečné, ani víra bez vyznání není platná.[13]

O svědomí[editovat]

  • Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti ani odvolati!
  • Kdyby celý svět mi říkal něco, co se vzpírá mému rozumu, nemohl bych takovou věc tvrdit bez odporu svědomí.
  • Svědomí jest své poznání, jímž se člověk sám zná a jest-li vinen hříchem či není a umí rozeznávati, jest-li hřích či není. Člověk má se varovati svědomí příliš širokého i svědomí příliš úzkého. Neb svědomí široké často má zlé za dobré, hřích za nehřích... A slove široké mínění, že jakož velký pytel slove široký, že velké věci v se béře, neb dům široký neb vrata široká, jimiž bez zavazení velký kůň, velbloud neb vůz projede, též to svědomí béře v sebe veliké hříchy. Také se má člověk varovati svědomí příliš úzkého, neb to vede člověka k zoufalství, neb dí člověku, že jest příliš zlý, že se hříchů právě nekaje neb nezpovídal, že nic dobře nečiní, a tak že dobré položí člověku za zlé. (Dcerka)[14]
  • Protož diem to k svědomí, že bych znal cizozemce odkudkoli, v jeho ctnosti an viece boha miluje, a o dobré stojí než moj vlastní bratr, byl mi milejší než bratr.[15] A proto kněží dobří Engliši jsou mi milejší než nestateční kněží čeští, a Němec dobrý milejší je než bratr zlý.[16]

Z dopisů[editovat]

  • ...Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili... Také prosím vás, zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli... (část dopisu z Kostnice 10.6.1415)[17]
  • Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti... Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován. (z dopisu)[18]
  • Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili… Také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož jste slýchali. Králové, mé milostivé paní, děkujte ode mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti skóře se shledámy s jeho svatú pomocí. Amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v okovách, jež úfám, trpím pro Boží zákon. Pro Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží. (dopis z Kostnice 5.července 1415)[19]
  • Jeden doktor mi řekl, že ať bych ve snaze podvoliti se koncilu učinil cokoli, všechno je mi dobré a dovolené, a dodal: „Kdyby koncil řekl, ‚Ty máš jenom jedno oko‘, ačkoli máš dvě, musil bys s koncilem vyznati, že tomu tak jest." Řekl jsem mu: „I kdyby mi to celý svět říkal, já, maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí." (List přátelům v Kostnici, asi ze dne 25. června 1415[20]

O sobě[editovat]

  • Protož já vyznávám svú zlú žádost, že když jsem byl žáčkem, tehdy měl sem mysl, abych brzo byl knězem, abych tak měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.[21]
  • Šat nádherný nikdy nemiluj, jak já, bohužel jsem miloval.
  • Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe[22], věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme. (1410 podle Jana Viklefa)[23]

O církvi[editovat]

  • Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem.
  • Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže.
  • Sedláček dobrý jest vyšší a dóstojnější než biskup.
  • Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.
  • Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.[24]
  • Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných ..., tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.[25]
  • Kazatel má vyprati své sítě, to jest řeč vyčistiti, jíž má lidi z moře tohoto světa Kristu loviti, tak aby kázal čisté ustanovení Boží, ne bajky, ani lži, ani neužitečné řeči, a ovšem ne tak, aby lidi sváděl nebo loupil.[26]

O modlitbě[editovat]

O míru[editovat]

Z modliteb M. J. Husa[editovat]

  • Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život. [33]
  • Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda i život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce.[34]

Nezařazeno[editovat]

  • /je sedm duchovních skutků milosrdenství/ - a ty sú: učiti hlúpého, raditi pochybujícímu, tresktati hřěšícieho, těšiti zarmúceného neb smutného, odpustiti vinu blížniemu, trpěti mile protivenstvie křivé, modliti sě i za nepřátely.[35]
  • Zlo je trojího druhu: přítomné, minulé a budoucí.[36]
  • Stálý pak je ten, koho úspěchy nesvedou a protivenství neodstraší.[37]
  • ...Neb i družina v boji více toho rytíře miluje, který se po ústupu vrátí a nepřítele silně tiskne neb tepe, než toho, který nikdy neustoupil, a také nikdy nic silně neučinil.[38]
  • Pomni, synu, nač tělo výská, když červům krmě se chystá.[39]
  • Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.[40]
  • Odkud svárové mezi kněžími? Psi se o kost hryžou.

Husova pře[editovat]

  • Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a svaté theologie bakalář zřízený na vysokém učení pražském, kněz a kazatel stvrzený v kapli zvané Betlémská, obětuji toto odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, jenž každého člověka zná, chrání a soudí, objasňuje a bez nedostatku odměňuje jeho při spravedlivou. (Husovo odvolání od papeže k Ježíši Kristu: přibil jej na vrata Mostecké brány 18.10.1412, když vyhlásila kurie nad Husem ztíženou klatbu)[41]

M. J. Hus a Viklefovo dílo[editovat]

  • Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš! (obdivně na okraj Viklefova traktátu "De materia et forma")[42][43]
  • Nechvataj non intelligentibus dávati. (na konci Viklefova traktátu "De materia et forma")[44]
  • Milý Wyclef, dejť(i) Boh nebeske královstvie.[45]

Ve výrocích[editovat]

  • A nakonec připojil, že všechny jeho hříchy nehryžou jeho svědomí tolik jako onen hřích... když ve svém odvolání nespravedlivě mluvil proti onomu dobrému a svatému muži mistru Janu Husovi a jeho učení a zvláště když souhlasil s jeho nespravedlivým odsouzením. A uzavřel, že nadobro odvolává ono odvolání, které učinil na zlořečené stolici, a pravil, že to učinil ze strachu před smrtí a pro malomyslnost svého ducha.[46]--Jeroným Pražský podle Vavřince z Březové
  • Až dosud nevěda učil jsem a zastával jsem všechny zásady Jana Husa. Všichni, zkrátka, jsme nevědomky husité, ano sám Pavel a Augustin jsou doslova husité.[47] --Martin Luther
  • Nebyl-li tento muž statečný a nebázlivý mučedník a vyznavač Kristův, jistě bude nesnadné, aby jediný člověk došel spasení.[48] --Martin Luther
  • Jan Hus nemůže být považován za hlavní příčinu následujících tragických válek, protože k tomuto vyústění by zřejmě došlo tak jak tak. Hlavní vinu nesou ti, kdo se dopouštěli krutých nespravedlností jak coby světští, tak církevní mocipáni. Betlémský kazatel nebyl ani původcem českého reformního hnutí. Nikoli Hus zformoval tento myšlenkový proud, ale hnutí si zformovalo Husa.[49]--Ctirad Václav Pospíšil
  • Král, prohlásil Hus, je sluha Boží a má meč, aby vládl lidem dobrým stejně jako zlým. Ty dobré aby chránil, a ty zlé, laiky i církevníky, aby přiměl činit dobro. Hus se netajil tím, že tlumočí závěry Mistra Viklefa.--Paul de Vooght[50]

Reference[editovat]

  1. Dcerka: O poznání cesty pravé k spasení. Upravil František Žilka: Kalich 1995
  2. kázání z 5.prosince 1404, cit. dle Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.197
  3. RAKÚSOVÁ, Kateřina. Jan Hus: Poslední slova před upálením a jeho kontroverzní vztah k ženám. msn.com [online]. 2021-06-22 [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. (česky)
  4. Husovy perličky: Denní čtení ze spisů Husových. Uspořádal Miloslav Kovář. Praha: Křesťanský spolek mladíků v Čechách 1906. Cit. dle "Na každý den 2015". Kalich 2014, s.141
  5. Postila, kázání na šestou neděli po svaté Trojici. Cit. dle Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.220
  6. Molnár,Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.12
  7. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.236
  8. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.236
  9. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.16
  10. "O církvi" cit. dle "Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.196-197
  11. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.21
  12. rekomendace inceptora Jana 1412; cit. dle Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.202
  13. Provázek třípramenný, cit. dle "Na každý den 2015". Kalich 2014, s.117
  14. Na každý den 1976. Kalich Praha 1975, s.64-65
  15. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  16. Výklad Desatera: celý citát v první větě podle nápisu v Kostnici je dokončen podle Na každý den 2015 (ed. Joel Ruml). Kalich, Praha 2014, s.34
  17. Slovem obnovená. Čtení o reformaci. Kalich Praha 1977, s.41-42 + Ryba, B., Sto listů M. Jana Husi, J. Laichter: Praha 1949, s.194 (trsl., eds.)
  18. Šoltész, Štěpán: Dějiny křesťanské církve. Kalich Praha 1971, s.68
  19. poslední list z 5. července 1415: Sto listů M. Jana Husi, ed. B. Ryba, Praha 1949, str. 248
  20. HUS, Jan. Sto listů M. Jana Husi. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1949. 303 s. cnb000713874. Citovaný text je na str. 227–228; z latinského originálu přeložil Bohumil Ryba ODKAZ:https://sources.cms.flu.cas.cz/src/index.php?s=v&cat=49&bookid=642&page=227
  21. Knížky o svatokupectví, ed. A. Gregor, Praha 1954, s. 59
  22. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  23. Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.11
  24. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  25. http://libor.mypage.cz/menu/citaty Stěna Husova domu v Kostnici
  26. Postila, kázání na 5. neděli po svaté Trojici. cit. dle Na každý den 2015. Kalich 2014, s.127
  27. Betlémské poselství II. kázání na jedenáctou neděli po Trojici, 23. srpna 1411. In: Betlémské poselství. Svazek II. Editor: Anna Císařová-Kolářová. Praha: Jan Laichter 1947
  28. Betlémské poselství II. kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou 17. května 1411. In: Betlémské poselství. Svazek II. Editor: Anna Císařová-Kolářová. Praha: Jan Laichter 1947
  29. Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.121
  30. Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.182 (Husův "Výklad modlitby")
  31. Mistr Jan Hus: Řeč o míru, Kalich, 1963, s. 33n
  32. Reč o míru. In: Na každý den 2015. Kalich Praha 2014, s.54
  33. Sešli světlo své (Kniha modliteb a meditací). Kalich Praha 1970, s.141
  34. Sešli světlo své (Kniha modliteb a meditací). Kalich Praha 1970, s.34
  35. Postila, kázání na čtvrtou neděli po Svaté Trojici. Na každý den 2015. Kalich 2014, s. 70
  36. Betlémské poselství II. kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411. In: Betlémské poselství. Svazek II. Editor: Anna Císařová-Kolářová. Praha: Jan Laichter 1947
  37. Betlémské poselství II. kázání na den svatého Filipa a Jakuba, 1. dubna 1411. In: Betlémské poselství. Svazek II. Editor: Anna Císařová-Kolářová. Praha: Jan Laichter 1947
  38. Postila, kázání na třetí neděli po Svaté Trojici. Na každý den 2015. Kalich 2014, s. 124
  39. O Desateru, Kostnice, březen 1415. Na každý den 2015. Kalich 2014, s. 184
  40. http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanskytydenik/_zprava/tachovske-husitske-slavnosti-2012--1094711
  41. RYBA B. (transl.,ed.) Sto listů M. Jana Husi, J. Laichter: Praha 1949, s.77
  42. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí, 2.díl. Baronet 1995, s.232
  43. Pospíšil, Václav Ctirad: Husovská dilemata. Kostelní Vydří 2015, s. 171
  44. Pospíšil, Václav Ctirad: Husovská dilemata. Kostelní Vydří 2015, s. 171
  45. Kaňák, M. (ed.): John Viklef - Život a dílo anglického Husova předchůdce, Blahoslav: Praha 1973, s.65
  46. Z BŘEZOVÉ, Vavřinec. Husitská kronika, s. 30-31.
  47. Kronika Českých zemí. 4. vyd. Praha : Fortuna Libri, 2012. ISBN 978-80-7321-651-1. S. 255.  
  48. Francouzský učenec katolický E. de Bonnechose o M. Janu Husovi, přeložil Dr. F. M. Bartoš,Tiskem a nákladem Oldřicha Lipše, Praha Nusle, Jaromírova 63; s.9
  49. Pospíšil, Ctirad Václav:Husovská dilemata. Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015, ISBN 978-80-7195-816-1, s.137
  50. Vooght, P.de: Kacířství Jana Husa, Theologická revue 69, 1998/5, s. 65

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Jan Hus ve Wikipedii
  • Autor Jan Hus ve Wikizdrojích
  • Kategorie Jan Hus ve Wikimedia Commons