Zlo není tak všudypřítomné, jak si mnozí myslí. Když propukne, dokáže být sice jako u holokaustu strašlivé, to nás ale nesmí svádět k tomu, zaměňovat ho se zlobou, vztekem nebo podlostí. Ty jsou běžnou součástí života. Zlo je velmi vzácné.[2] — Terry Eagleton
Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět. — Julius Zeyer
Lidé, kteří žijí v závisti a zlobě, neváhají pustit se i do toho nejlepšího. — William Shakespeare
Všechna zloba pochází ze slabosti; dítě je zlé jen proto, že je slabé; učiňte je silným a stane se dobrým; ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého. — Jean-Jacques Rousseau
V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovrženízlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého životachvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom časezázraků nepřisypával na horubídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvímživota.[6] — William Saroyan, Čas tvého života
