Voltaire

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Voltaire

Voltaire (21. listopadu 1694, Paříž - 30. května 1778, Paříž) byl francouzský osvícenecký spisovatel.


  • Co je směšné? Všechno, pokud se to děje někomu jinému.
  • Jakmile dozraje doba, není síla, která by zadržela novou myšlenku.
  • Člověk se narodil k činnosti. Nebýt ničím zaměstnán a neexistovat je pro člověka totéž.
  • Člověku byla dána řeč, aby zakryl své myšlenky.[1]
  • Filosof je milovníkem moudrosti, lépe řečeno, pravdy. Všichni filosofové se vyznačovali těmito vlastnostmi. Ve starověku není jediného filosofa, který by neposloužil lidem příklady ctností a morálním poučením. Všichni se mohli mýlit v oblasti fyziky, ale tu tak málo potřebujeme v praktickém životě, že filosofové by se bez ní obešli. Celá staletí trvalo, než lidé poznali část zákonů přírody. Ale moudrému stačí jediný den, aby poznal povinnosti člověka.
  • Chceš-li se mnou konverzovat, přesně vysvětli pojmy.[2]
  • Jakmile jde o peníze, jsou všichni lidé stejného náboženství.
  • Je lepší připustit nebezpečí, že bude zachráněn viník, než odsoudit nevinného.
  • Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec.
  • Kdyby nebylo Boha, musili bychom si nějakého vymysliti.[3]
  • Kolik hloupostí napovídají lidé jen proto, že chtějí říct něco chytrého!
  • Náboženství vzniklo, když se sešel podvodník s hlupákem.
  • Dokud budou darebáci a hlupáci, budou i náboženství. Naše je nepochybně nejsměšnější, nejabsurdnější a nejkrvavější, které kdy nakazilo svět.[4]
  • Nekonečná malost bývá provázena nekonečně velkou pýchou.
  • Nesouhlasím s jediným slovem, které říkáte, ale navždy budu bránit, abyste je říkat mohl./ Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat./ Pane abbé, nenávidím to, co píšete, avšak položím život za to, abyste to mohl dál psát.
    • Ani jeden z uvedených „citátů" se nenachází v žádném Voltairově spisu nebo dopisu. V roce 1906 byl vydán anekdoticky psaný životopis Voltaira The Friends of Voltaire [Přátelé Voltaira], který napsala anglická spisovatelka Evelyn Beatrice Hall(ová). Je v něm i věta „I disapprove of what you say, but I will defend to the death your right to say it"; autorka chtěla touto větou vyjádřit Voltairův postoj k nesnášenlivosti, nešlo o citát z nějaké Voltairovy písemnosti, ale věta začala být citována jako slova Voltairova.[5] S další verzí („Pane abbé...") přišel roku 1963 Norbert Guteman v knize A Book of French Quotations; tvrdil, že tuto větu napsal Voltaire v dopisu abbému Le Riche z 6. 2. 1770. Ve zmíněném dopisu však taková věta není.[6]
  • Od té doby, co lidé přemýšlejí, vždy tvrdili, že nic není bez příčiny.
  • Pravda je ovoce, které se musí trhat, až když docela uzraje.
  • S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý počet něco znamená a zbytek se ztrácí v množství.
  • Sláva je nakloněna tomu, kdo jí pohrdá, milovníka však odmítá.
  • Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná.
  • Teď budu navždy zavržen do pekla.
  • Umění medicíny spočívá v obveselování pacienta, zatímco příroda léčí chorobu.[1]
  • Tajemství úspěchu je mlčet o tom, co nevíte.
  • Země je pokryta lidmi, kteří nestojí za to, abychom s nimi hovořili.[7]
  • Ze všech náboženství, křesťanství by mělo nejvíce nabádat k toleranci, ačkoli dosud bylo nejvíce netolerantní.
  • Žijícímu člověku jsme povinováni ohledem, mrtvému pravdou.[8]
  • Pro člověka cítícího se svět jeví jako tragedie, pro myslícího je to komedie.
  • Láska je plátno, které nám poskytuje příroda a na které vyšívá představivost.
  • V Anglii je občas zapotřebí zastřelit nějakého admirála k povzbuzení ostatních.[9]

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 Kalendář VZP 2003
  2. HARRIS, Thomas A.. Já jsem OK, ty jsi OK. Praha : PRAGMA, 1997. ISBN 80-7205-508-9. S. 202.  
  3. KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 32.  
  4. „Tant qu’il y aura des fripons et des imbéciles, il y aura des religions. La nôtre est sans contredit la plus ridicule, la plus absurde, et la plus sanguinaire qui ait jamais infecté le monde." Voltaire v dopisu pruskému králi Fridrichu II. Velikému ze dne 5. 1. 1767. Otištěno mnohokrát, viz např.: Oeuvres Complètes de Voltaire. Tome LIII. Correspondance avec le Roi le de Prusse, Tome II. Paris: Armand-Aubree, 1830. [Uvedený text je na str. 184.]
  5. Marjorie B. Garber, Quotation marks, Routledge, 2003, (ISBN 0-415-93746-9), s. 20.
  6. Viz např. Oeuvres complètes de Voltaire. Tome LXXI. Correspondance generale. Tome X. Quatrieme edition. Paris: Baudouin freres, 1828. [Uvedený dopis je otištěn na str. 17–18.]
  7. Sfinga křížovka 22/2007
  8. Co to je, když se řekne… ISBN 978-80-903873-3-1 S. 128.
  9. NOVOTNÝ, František. Plachty v ohni. Od Vikingů k Sinopu. Praha : Albratros, 2009. 414 s. ISBN 978-80-00-01873-7. S. 83.  

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Voltaire ve Wikipedii