Přeskočit na obsah
Líbivé německé gesto otevření hranic syrským uprchlíkům udělalo šílenou paseku . Na pěší závod vysílených, bezprizorních a zmatených lidí k německým hranicím , honem než se zase volná cesta uzavře, byl zoufalý pohled . Ten nápad bych přirovnal k házení peněz do davu a údivu nad šlapanicí .[1] — Michal Kašpárek
Tanec je všudypřítomný. I v nejsubtilnějších gestech , která jsou často výmluvnější než slova . Je dobré si uvědomit, že bohatý jazyk jako čestina má asi osm tisíc slov , ale lidský pohyb včetně gestikulace nemá hranic .[2] — Jiří Kylián
Žel, nejsem poučený v hudbě , ale bez hudby žilo by se mi chudě. Musím ji mít, musím ji denně slyšet a neznám téměř přesycení . A Slovanské tance ! Není dne , aby se některý z nich neozval. A slyšíme v nich jakoby všechnu bohatost hudebnosti zakletou v dědictví tohoto národa , všechnu zpěvnost lidu i jeho neodmyslitelnou vlohu k tanci . V Tancích jakoby ze všech jeho melodií jediným tvůrčím gestem vytryskl jásot této hudby .[3] — Jaroslav Seifert
Bude-li se každá vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat, jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříži . Taková představa je hrozná. Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti . To je důvod , proč Nietzsche nazýval myšlenku věčného návratu nejtěžším břemenem (das schwerste Gewicht).[4] — Milan Kundera , Nesnesitelná lehkost bytí
Může se člověk bít s takovým protivníkem ? Každé mé gesto , každé moje odmítnutí „přiznat se“ je vykládáno jako pokračování v boji proti straně , jako postoj zatvrzelého nepřítele . Je snadné bojovat proti nepříteli , jehož člověk zná. V boji proti třídnímu nepříteli nebo nacistickým okupantům je hrdinství přirozené. Ve svém mládí , ve Španělsku , v ilegalitě , před policií , ve vězeních a v koncentrácích jsem vždycky osvědčil odvahu . Avšak tady se nacházím z vůle strany . A byl to člen politického byra , který mi řekl: „Zničíme tě, ať se přiznáš nebo ne!“[5] — Artur London , Doznání
Otevřel a udělal širokánský gesto jako nechte maličkých přijíti ke mně . Nebyl jsem proti němu zrovna maličkej , na vejšku jsme byli zhruba stejný, ale on měl o třicet, možná o čtyřicet kilo víc.[6] — Jaroslav Velinský , Dívka s copem
Encyklopedický článek Gesto ve Wikipedii
Slovníkové heslo gesto ve Wikislovníku
Kategorie Gestures ve Wikimedia Commons
Přepnout omezenou šířku obsahu