Milan Kundera
Milan Kundera (1. dubna 1929, Brno – 11. července 2023, Paříž) byl česko-francouzský spisovatel, žijící od roku 1975 ve Francii a od konce 80. let píšící francouzsky. Je světově nejúspěšnějším a nejpřekládanějším autorem českého původu. Na počátku své literární dráhy psal též básně, dramata a překládal.
Výroky[editovat]
- [...] Jakékoliv potlačování názorů, ba i násilné potlačování nesprávných názorů, směřuje ve svých důsledcích proti pravdě, protože pravdy je možno dosíci jen v dialogu názorů, které jsou rovnopravné a svobodné. Jakýkoliv zásah do svobody myšlenek a slov, ať už technologie i pojmenování takové cenzury je sebediskrétnější, je ve dvacátém století skandálem a pro naši rozbíhající se literaturu okovem.[1][2]
— (sjezd československých spisovatelů v červnu 1967) - Poznání je jedinou morálkou románu.[3]
- Spisovatel, který píše svůj první román, není obvykle veden promyšlenou osobní estetikou. Jeho způsob psaní je ještě mnohem spontánnější a naivnější, než jaký bude později. Dívám-li se zpět na Žert, nacházím v něm však v jádru již všechno, o co jsem usiloval ve svých pozdějších románech.[4]
— (1984) - Středoevropské národy nejsou vítězi. Nerozlučně spjaty s evropskou historií nemohou bez ní existovat, ale jsou její jakoby odvrácenou stranou, jejími oběťmi a outsidery.[5]
- To se neodvrací spisovatel od své vlasti. To vlast staví spisovatele mimo zákon, nutí jej k pokoutnosti a tlačí k trýzni.[6]
Dílo[editovat]
- Jakub a jeho pán
- Kastrující stín svatého Garty
- Kniha smíchu a zapomnění
- L'identité
- La lenteur
- Nesmrtelnost
- Nesnesitelná lehkost bytí
- Nevědění
- Ptákovina
- Slavnost bezvýznamnosti
- Směšné lásky
- Unesený Západ
- Valčík na rozloučenou
- Žert
- Život je jinde
Ve výrocích[editovat]
- Neznám však druhého romanopisce, který by byl tak přímo posedlý odpovědností za přesnost každého slova, za odstranění nežádoucích konotací i za rytmus, intonaci a tempo vět. Kunderův styl může být stěží definován lépe než jako fanatismus přesnosti.[7]
— Květoslav Chvatík - Vrací-li se Milan Kundera ve svých pracích opakovaně k motivu Božího smíchu (přesněji „výsměchu“?), jenž rozmarně drtí sofistikované lidské záměry, musí mu naplno znít v uších.[8]
— Radim Seltenreich - Nevím, zda je Kundera vinen, či nevinen, ale je také vidět, jakým vývojem pak prošel, jak se změnilo jeho myšlení... A co se týče jeho obohacení francouzské literatury, přinesl zejména směs racionality a iracionálního, humoru a vážnosti, fikce a historie.[9]
— Dominique Viart
Reference[editovat]
- ↑ KUNDERA, Milan. Unesený západ. Překlad Anna Kareninová. 1. vyd. Brno : ATLANTIS, 2023. 70 s. Nesamozřejmost národa, předneseno 27. června 1967. ISBN 978-80-7108-380-1. S. 19-20.
- ↑ astronom.cz cit. 2023-07-19
- ↑ Kundera konečně vyšel česky, díky pirátům, iDNES.cz, 2006-06-19.
- ↑ CHVATÍK, Květoslav. Svět románů Milana Kundery. 1. vyd. Brno : Atlantis, 1994. 160 s. ISBN 80-7108-080-2. S. 45.
- ↑ HRČKOVÁ, Naďa. Dějiny hudby. 1. vyd. Praha : Ikar, 2007. ISBN 978-80-249-0978-3. S. 13.
- ↑ dobre-knihy.cz, 2. července 2015 [cit. 2022-05-17]
- ↑ https://www.citarny.cz/nove-knihy/knihy-beletristicke/beletrie-svetova/kundera-kniha-smichu-a-zapomneni, 2. srpna 2021, cit. 18. září 2022.
- ↑ SELTENREICH, Radim. Milan Kundera jako předem načrtnutý a pak již jen vybarvený obraz. ceskapozice.lidovky.cz [online]. 2020-09-27 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑ HORÁK, Ondřej. Viart, Dominique. iliteratura.cz [online]. 2008-11-11 [cit. 2020-10-10]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy[editovat]
Encyklopedický článek Milan Kundera ve Wikipedii
Kategorie Milan Kundera ve Wikimedia Commons
