Dílo:Směšné lásky
Směšné lásky je sbírka povídek spisovatele Milana Kundery. Toto dílo bylo vydáno jako soubor ze tří předchozích povídkových knih: Směšné lásky (tři melancholické anekdoty) (1963), Druhý sešit směšných lásek (1965) a Třetí sešit směšných lásek (1968).[1]
Výroky[editovat]
- I ve hře se skrývá pro člověka nesvoboda, i hra je pro hráče pat… Ze hry není úniku; mužstvo nemůže utéci před koncem ze hřiště, šachové figurky nemohou uprchnout ze šachovnice, hranice hřiště jsou nepřekročitelné.[2]
- A dívka přešla brzy ze vzlykotu do hlasitého pláče a tu jímavou tautologii opakovala ještě nesčetněkrát: „Já jsem já, já jsem já, já jsem já…“[3]
- […] [S]taří mrtví musí ustoupit mladým mrtvým a památníky jsou na nic […][4]
- „Já myslím tak,“ řekl inspektor. „Boj mezi starým a novým probíhá nejen mezi třídami, ale i v jednotlivém člověku. Takový boj probíhá i uvnitř soudruha. On rozumem ví, ale cit ho táhne zpátky. Musíme v tom boji soudruhovi pomoct, aby jeho rozum zvítězil.“[5]
Reference[editovat]
- ↑ KUNDERA, Milan. Směšné lásky. 2. vyd. Brno : Atlantis, 1991. 208 s. ISBN 80-7108-027-6.
- ↑ Povídka Falešný autostop, s. 76.
- ↑ Povídka Falešný autostop, s. 79.
- ↑ Povídka Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, s. 135.
- ↑ Povídka Eduard a Bůh, s. 180.
Související[editovat]
Externí odkazy[editovat]
Encyklopedický článek Směšné lásky ve Wikipedii
