Poněvadž hlavním úkolemhry jest povzbuditi mysl dětskou k činnosti a pokud možno vyvolati veselou náladu duševní, neradno dávati dětem příliš mnoho hraček. Dítky, zaplavené množstvímhraček najednou, jsou v opravdové tísni nevědouce, které z nich dáti přednost, a protože všemi zároveň hráti si nemohou, přebíhají od hračky k hračce a z nižádné nenabývají žádoucího užitku. Vede se jim právě tak, jak oslu v bajce, jenž stoje mezi ovsem a senem, přece hladem vzdýchá, nevěda čím začíti.[1] — Henryk Wernic
