Petr Příhoda

Petr Příhoda

Petr Příhoda (17. ledna 1939, Netolice – 14. září 2014, Praha) byl pedagog a publicista, původním povoláním psychiatr. Od roku 1992 přednášel lékařskou etiku na Univerzitě Karlově.

Výroky

• Dnes je skoro masový jev lenost myslet. Lidé se vydávají všanc médiím, nechávají si od nich naplnit obsah svého vědomí, a při tom sami aktivně nepřemýšlejí, nesnaží se tvořit.
• Opakem lenosti je vůle k činu, činorodost, té se musím učit. To mě má naučit ten, kdo mě učí důležitým věcem, to je rodič, zejména matka. Učí mě to tak, že mě nakazí svou vlastní činorodostí, svým vlastním zájmem o něco. Když si dítěte nevšímá, tak ho to nenaučí.
• Nejsme zas tak úplná neviňátka, pokud jde o neduhy doby. Ta je sice smutná, vede k osamělosti, k návyku na komfort atd., ale lze se tomu vymknout. Pak se ale člověk musí rozhodnout, že bude v určitém smyslu disidentem. Nebaštit to všechno s navijákem, nejít s proudem, ale tím pádem vědomě rezignovat na jisté výhody, které komfort přináší, např. na kariéru.
• Dříve starší lidé zůstávali včleněni do společenství, i když připouštím, že někteří výminkáři byli bráni dosti zkrátka. Ale na vesnici byl starý člověk pořád příslušníkem komunity, vážen a nepřipadal si, jako že je do starého železa. Dnes je to velice častý pocit u starých lidí.
• Normalizační poměry ve mně utvrzovaly pocit, že se konce režimu nedožiju. Ty první dny se mi zdálo, že vše dopadne jako při minulých střetech s policií... Studenti to rozhýbali, protože – jak kdosi řekl – „nevěděli, že je to nemožné“.

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Petr Příhoda ve Wikipedii