Prokopská jeskyně

Poustevna Svato–Prokopská

Prokopská jeskyně neboli Jeskyně svatého Prokopa, někdy označovaná jako Svatoprokopská jeskyně případně též Dalejská jeskyně se nacházela v katastru pražských Jinonic (v Dalejích jižně od Jinonic) zhruba uprostřed svahu tvořeného strmým skalním vápencovým masivem pod dnes již neexistujícím poutním kostelem svatého Prokopa.

Ve výrocích

Z údolí svatého Prokopa

..... Dochází nás opět již zpráva o vandalismu, jenž řádí v romantickém údolí svatého Prokopa. Celá vápencová skála, na níž kostelík svatého Prokopa stojí a kteráž tvoří onu malebnou skalní stěnu v kteréž na straně západní nalézá se jeskyně svatého Prokopa, jest téměř již celá odkopána a dynamitem roztrhána. Nyní již naprosto nemožno sluj svatého Prokopa, ku kteréž vedou schody do skály vytesané, navštíviti. Malounká chaloupka u jeskyně, jež na skále jako ptačí hnízdečko visela a zvlášť z údolí prokopského tak malebně se vyjímala, jest až ku prahu podkopána a na dotyčnou otázku sdělil tam pracující skalák, že obyvatel chaloupky již se vystěhoval a že skála pod chaloupkou již je pro dynamitové patrony navrtána a těchto dnů se skálou dolů stržena bude. Nevíme sice kdo to jest, jehož spekulační duch obral si právě skály prokopské za předmět své ničící činnosti, musí to býti však veliký nepřítel všeho krásného i památného. Neboť v okolí je všude vápencových skal sdůstatek, tak že naprosto nebylo by třeba pustošiti, co po věky trvalo. Pokud víme, patří svatý Prokop k panství jinonickému, jehož majitelem je kníže Schwarzenberg. Jsme přesvědčeni, že by jmenovaný kavalír ihned zakročil, kdyby zvěděl, jaký vandalismus v údolí svatoprokopském se páše. Proč právě vyhlídnutá k trhání dynamitem skalní stěna prokopská, když vůkol vápence dost a dost? Zajisté, že stalo se to z nařízení člověka na duchu obmezeného, jinak nedovedli bychom si věc ani vysvětliti. Až Pražané navštíví dne 4. července romantické údolí, nespatří ani chaloupky ani jeskyně ani kamenných schodů.

Jeskynní zvířena diluviální v Čechách

.... Teprve nyní, když při lámání kamene odstraněna již valná čásť známé krásné skály, na níž stojí kostelík a v níž nalézala se jeskyně sv. Prokopská, přišlo se na zadní čásť jeskyně a v místech těch i na četné trhliny ve skále, hlínou a krápníkem vyplněné, kdež objeveno větší množství zbytků diluviální zvířeny. Čásť těchto dostala se, jak nám bylo sděleno, do musea na Ohradě u Hluboké (skála je majetek knížete Švarcenberka), čásť dostala se darem pana Josefa Říhy, statkáře v Hlubočepích, do musea. Dle zbytků v museu uložených zjištěn ve zbytcích prozatím člověk, nosorožec, mamut, hyena jeskynní, medvěd, pak velký kočkovitý dravec, bezpochyby lev jeskynní, kůň, velký, blíže ještě neurčený přežívavec (snad tur pižmový), jiný menší (bezpochyby sob) a zbytky některých menších ssavců. Podrobného spracování dojdou zajímavé tyto zbytky postupem práce, jež zahrnovati má žijící i vyhynulé ssavce země české a jejíž první čásť, hladovce obsahující, již se připravuje.

Svatý Prokop

Skoro kilometr jižně od Butovic stojí skála, v níž ještě před 20 léty byla jeskyně, kde podle pověsti žil sv. Prokop, než odešel na poušť Sázavskou, což však dokázáno není. Jeskyně ta byla nejdelší ve skalách vápencových silurského útvaru; měřila 120 metrů. Při vchodu do jeskyně byl průlom, jímž shora vnikalo světlo, kudy prý vylítli čerti sv. Prokopem zažehnaní. Chodba ve skále úžila se stále, až přešla v kostrbatý otvor, po jehož straně byl příkře spadající průlom, „Čertova hlava“ zvaný. Hned vedle bylo spatřiti tři důlky, stopy prý čertových spárů. Odtamtud nebylo již daleko k loži sv. Prokopa. V jednom balvanu zvláštního tvaru domníval se lid viděti sv. Prokopa, v hávu poustevnickém pod křížem klečícího.

V dílech

• Pod kostelem svatého Prokopa vystaveném na vápencích branických otvírá se nejdelší (120 metrů) jeskyně silurského útvaru. Vchod její jest zpočátku široký i vysoký, ale výše nad schůdky v kamení vytesanými chodba víc a víc se sužuje až podél „strouhy“ dostaneme se k „čertově hlavě“, odkud po kostrbatých balvanech doplížíme se k místu, kde prý svatý Prokop přebýval. Celou jeskyní prokopskou lze s malou opatrností, arciť trochu namáhavěji, ale bez všelikého nebezpečenství, prolézti, aniž báti se jest velikého mokra na stropě a stěnách. Po zvířectvu jeskynním není ani památky. Tak jako všecky jeskyně vápencové, tak i jeskyně prokopská vytvořila se ustavičným vnikáním vody do vápenců, již mechanicky neb chemicky rozpouštějíc jinam odplakuje a po dlouhých časech veliké změny objemové způsobujíc příčinou jest sesutí a mnohých hořeních vrstev propadnutí.
  — Josef Kořenský, Geologické procházky po okolí smíchovském

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Prokopská jeskyně ve Wikipedii