Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon. — Karl Marx
Je-li právo v rozporu s tím, co většina lidí považuje za morální a správné, budou lidé právo porušovat — bez ohledu na to, zda to právo bylo ustanoveno ve jménu vznešeného ideálu jako rovnost, nebo jako prostý nástroj prosazení zájmů jedné skupiny na úkor jiné. — Milton a Rose Friedmanovi, Free to Choose: A Personal Statement (1980)[2]
(Právo je) souhrn podmínek, za nichž lze libovůli jednoho spojit s libovůlí druhého pod obecným zákonem svobody. — Immanuel Kant, Metafysika mravů, AA VI.230.
Nejlepší ústava je ta, kde moc není v rukou lidí, nýbrž zákonů. — Immanuel Kant, Metafysika mravů, AA VI.355.
Každé jednání, týkající se práv druhých lidí, jehož maxima se nesnáší s veřejností, je neprávo. — Immanuel Kant, Zum ewigen Frieden, B 99, AA IX.245.
Právnictví? To, co bych chtěl anebo nechtěl, aby mi dělali druzí, budu sám druhým dělat nebo nedělat.--Jan Amos Komenský[3]
↑
KORÁB, Julius. Zlatá zrnka. Plzeň : V. Steinhauser, [1885]. S. 295.
↑
BRAWARSKY, Sandee; MARK, Deborah. Two Jews, Three Opinions. A Collection of Twentieth-Century American Jewish Quotations. New York : Berkley, 1998. S. 350. (en)
