Rádio

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ve výrocích[editovat]

  • Zdá se mi to být nějaký těžký, dostat ty moje přemýšlivý písně k lidem. Rádia vydělávají peníze na reklamách, takže jim o hudbu moc nejde. Ta je jen takový věšák na veselé třicetivteřinové reklamní spoty, takže písničky jsou spíš výplň. Ono to funguje, peníze to generuje, tak proč by to mělo být jinak. Takový je kapitalismus a nic lepšího zatím nemáme. Rádia nemají ambici, aby hudba, kterou pouštějí, byla co nejpestřejší. Ustát pozici moci je těžký a hudební dramaturg v jakémkoli českém rádiu, i v tom nejméně úspěšném, zakouší velký pocit moci a důležitosti. Je tolik písní a všichni chtějí, aby je rádia hrála. I Michal David je smutný, že mu nechtějí hrát jeho nový písničky. A v každém rádiu je jeden pomazaný odborník a ten rozhoduje, co se bude hrát. S tím souvisejí všemožná pokušení. Nechat se uplatit. Barevné papírky v obálce a malá křeč v úsměvu. A my písničkáři buď přistoupíme na tu hru a zaplatíme 400 tisíc i víc, o které si ten drzý pán řekne, nebo čekáme na zázrak. Je to Hlava 22: rádia argumentují, že posluchači jsou nějak vychovaní a chtějí slyšet ty jejich písničky, ale sama si je k té omezené zvukové kulise vychovala.[1]Jan Budař
  • Nad českými komerčními stanicemi jsem dávno zlámal hůl - na rozdíl od západních je na nich zajímavé, že nepřinášejí vůbec žádnou přidanou hodnotu. Jdu-li do obchodu a vyměním-li tam své peníze za bochník chleba, provedl jsem transakci, kdy jsem za něco dostal něco. Jak jsem však za poslední měsíc občas byl nucen poslouchat české komerční rozhlasové stanice, tam pro mě žádná taková férová transakce neprobíhá: České komerční stanice se bezostyšně prezentují jako projekt, jehož cílem je zmanipulovat občana tak, aby na něm vydělaly. Žádnou přidanou - tedy informační - hodnotu ty komerční stanice nepřinášejí.[2]Jan Čulík
  • Televize France 24 vysílá i v anglické verzi a dalších jazykových mutacích. Je to velkolepý a ambiciózní projekt, který má svůj smysl. Otázkou je, jakým způsobem by se k takovému řešení u zpravodajského rádia v České republice postavila reprezentace státu, tedy RRTV a politická obec. Zatím jsem nezaznamenal, zda si to přeje nebo ne. Ze začátku jsme zaznamenali spíš negativní signály, kdy jsem byl až zaskočen přístupem některých českých politiků, kteří si stěžovali u BBC v Londýně, jak je možné, že nám chce pomoci zprovoznit v Česku svobodné zpravodajské rádio.[3]Michel Fleischmann
  • Zkušební testy songu „Vítejte do zlých časů“ dopadly výborně – kamarádi a známí správně reagovali a bavili se. Chlapci se tedy rozhodli, že takto veselý song by mělo slyšet víc lidí. Oslovili své známé i neznámé v soukromých rádiích a těšili se, jak jejich veselá taškařice zazní éterem a možná zlidoví. Tato šance však songu dána nebyla... Uběhl nějaký čas a píseň z rádií stále nezněla. Při položení přímého dotazu, proč se píseň nehraje, se známí z rádií ošívali, ale odpověď byla víceméně shodná a zarážející. Text písně je prý moc politický! A oni by mohli mít blíže nespecifikované „problémy“. Trojice „otců songu“ byla šokována – takové věci se snad dají očekávat v Bělorusku, ale nikoliv v členském státu Evropské unie! Odpovědný redaktor se stává vykonavatelem autocenzury, již si v duchu české nátury z bezpečnostních důvodů naordinoval. Případ veselého songu, který byl „zakázán“, jen přibližuje atmosféru politikaření na špatném místě, které podrývá samotné kořeny demokracie. Je třeba bubnovat na poplach, aby se text písně Vítejte do zlých časů nestal realitou! [4]Lou Fanánek Hagen
  • Proč skoro neposlouchám rádio? Protože se většinou poslouchat nedá. Tedy pokud nejste „většinovým“ posluchačem, který ocení neustálé přehrávání stejných „hitů“ pořád dokola. Stále to samé, pořád dokola – diktát manažerů a producentů je neúprosný. Talentovaný interpret nebo skupina se bez pomoci prostě neprosadí, i kdyby předváděla kdovíco.[5]Jan Handl
  • Zaprděnost dvou hlavních českých rádií pro mladé mi čím dál tím víc leze na nervy. Proč kvůli hudebním „dramaturgům“ Evropy 2 nebo Fajn rádia musíme být za totální hudební losery? Proč tahle dvě hudební rádia, která nám tvrdí, že hrají to nejnovější a tuhle a tuhle písničku nám přinesla jako první, neříkají pravdu? Proč skutečně nehrají novou muziku? Proč u nás musíme být i v tomhle 100 let za opicemi? Práva na vysílání singlů pro ČR problém nejsou, spousta menších rádií nové písničky hraje. Proč jsou Evropa 2, Fajn a jejich dramaturgové tak pozadu? Čeho se bojí? Nedokážou sami odhadnout, co se bude a co nebude hit? Jen zbytečně vyčkávají, až co vyjde z průzkumů a jestli se to někde začne hrát nebo ne?[6]Vítek Havliš
  • Pouštění hudby v rádiu je obrovský kšeft, a jak mi říkala jedna redaktorka, je nebezpečné se o to zajímat.[7]Jaroslav Hutka
  • Společnost je kapitalistická a všechno funguje na bázi peněz. Co je úžasně dobré, se prosadí samo. čemu se ale až tak nedůvěřuje, to je třeba zaplatit. Nemám na mysli úplatky. Pokud ovšem někdo chce, aby se jeho písnička hrála v celoplošném rádiu, musí si její vysílání zaplatit jako reklamu. Málokterá kapela si to může dovolit.[8]Míra Chrástka
  • Je to paradox, protože když má člověk určité množství známých písní, tak je velmi složité prosadit novou věc, protože lidé chtějí poslouchat pořád jen ty staré, notoricky známé. Na Slovensku přitom v rádiích hrají i nové písně od zpěváků mé generace, zatímco u nás to je stále Hurikán, Kaskadér…[9]Dalibor Janda
  • V dnešní době rádia nechtějí hrát nové písničky, novou tvorbu, televize nevysílají žádné novinkové hitparády - jen desítky let staré pořady, a zaplaťpánbůh za ně! Neustále se škatulkuje, co je správná muzika a vysvětluje se lidem, co mají poslouchat. Veřejnoprávní televize je pak v tom případě úplně k ničemu! Sedí tam jakási tajná porota, která vyhodnotí, kdo tam může být a o kom se naopak nemá mluvit, kdo má skoro absolutní tabu nebo kdo je tam naopak neustále - takže když se v kulturních zprávách objeví informace, kdo třeba vydal novou desku, tak jen po odsouhlasení jakéhosi cenzora... Vám proto zbývá jediná věc - zaplatit si reklamu, abyste prosadil i to, co třeba není dobré. Dneska většina začínajících zpěváků a zpěvaček bohužel musí mít nějakého sponzora nebo bohatého milence, případně dobrého kamaráda na správném místě, který jim umete cestičku. S kvalitou to ovšem často nemá nic společného. My jsme malý český stát, a pokud jsme vytvořili něco zajímavého a dobrého, tak se snažíme to pošlapat a poplivat. Já jsem v 90. letech nezapadl. Ale to je zase ta česká povaha, když jste první nebo druhý a pak najednou šestý, tak se řekne »to je v háji, ten už zhasnul«. Ale tenhle »chytrák«, určitě velice vzdělanej, možná nebyl v ničem nikdy ani dvacátý, natož desátý… Sláva zhasla? V 90. letech jsem vydal asi pět desek, a poměrně úspěšných. Jenže právě proto, že jsem si založil vlastní vydavatelství a nedělal pod těmi stávajícími velkými, tak se mě snažili vymazat. Všude měli svoje lidi... V té době se zpěváci 70. a 80. let přestali hrát skoro úplně, ale to nebyla vina naše. Za to mohli právě tehdejší lidé z médií, kteří měli pocit, že jsou posluchači nabažení toho všeho z minulosti a že to už nepotřebují.[10]Dalibor Janda
  • Kvalitní pop tu je, akorát se nedostane do éterových rádií.[11]Jarda Konáš
  • Původně píseň Atentát žádný hit být neměl, všechna rádia nám tuhle skladbu odmítla hrát s odůvodněním, že je natolik pomalá, až je prakticky nevysílatelná.[12]Richard Krajčo
  • Na jednu stranu je hezké slyšet v rádiu naše staré hity, na druhou stranu mě štve, že nehrajou i naše nové písničky. Tenhle problém mají snad všechny kapely, dostat novinku do celoplošně vysílajícího rádia je dnes skoro zázrak.[13]Jiří Lang
  • Ještě pamatuji dobu, kdy rádia zajímalo, co člověk dělá a chtěla slyšet novou písničku. Nabízel jsem nový singl, ale bylo mi řečeno, že tohle Radiožurnál nedělá.[14]Janek Ledecký
  • V roce 1997 natočil album "JPM". Cesta hotového LP byla ale trnitá, protože většina vydavatelství v ČR se k desce vyjádřila téměř stejně. Desku vydáme, ale jen za předpokladu, že na ní bude také remix hitu "Né, 5 ne". Cílem Josefa Melena však nebyl návrat do hitparád se starým dětským hitem a tak se album podařilo vydat až v roce 2001. Jenže ani potom se vlastně k posluchačům nedostalo...bohužel nikdy nespatřilo světlo světa, neb se nedostalo na prodejní pulty a dodnes je celý náklad uskladněn kdesi ve skladu...[15]Josef Melen
  • Momentálně máme v archivu Rádia Penny 3000 písniček, které rotují v našem vysílání. Spolupracujeme se všemi velkými vydavatelstvími v České republice, takže jsme schopni přinášet hudební novinky. Snažíme se být i první mezi rádii. V archivu Rádia Penny je pětkrát až šestkrát víc písniček, než komerční rádia běžně mají. My díky tomu nemusíme písničky opakovat tak často. To je velmi důležité hlavně pro zaměstnance, kteří vysílání slyší celý den a mohly by se jim rychle ohrát.[16]Marian Paukov
  • Podle našeho názoru nedávají česká rádia příliš prostoru novým, mladým kapelám. Je to dáno i tím, že většinu celoplošných rozhlasových stanic koupili zahraniční investoři.[17]Ondřej Polák
  • V běloruském rozhlase má každý redaktor nad stolem seznam osob, skladeb i slov: kdo nebo co se na něm ocitne, nesmí do éteru.[18]Petra Procházková
  • Bloudím mezi stanicemi a slyším tu i onde skladby ve stejném pořadí.[19]Albert Salický
  • Naše rádio (Rádio Impuls) pravidelně zjišťuje, co se lidem v České republice v oblasti hudby líbí, a na tato zjištění reagujeme v našem vysílání. Jako každé komerční médium zrcadlíme především preference našich vlastních posluchačů.[20]Iva Stříbrská
  • To doprošování, dávání cédéčka do rádií, kde vám pak třeba řeknou: To my nehrajeme. Připadala jsem si jako nějaká poslední začínající zpěvačka. Ponižovalo mě to.[21]Věra Špinarová
  • Televize neustále chrlí jednu vyhledávací pěveckou soutěž za druhou a objevují desítky nových a talentovaných zpěváků. Kde ale mají vystupovat, když hudební pořady byly z velké části zrušeny a rádia je také odmítají hrát? Všimla jsem si, že některé české stanice často demagogicky odmítají hrát novinky, protože chtějí hrát hity. Aby se ale z písničky stal hit, musí jí někdo pomoci. A to by měla být rádia.[22]Helena Vondráčková
  • Každá soukromá stanice hlásá, že hraje staré české hity, a všechny tyto stanice znějí úplně stejně. Žádná z nich se nesnaží objevovat nové tváře české populární hudby a dostat do vysílání byť jedinou novou písničku je nadlidský úkol. Je to jako z Hellerovy Hlavy 22 – „my vám tu písničku hrát nebudeme, protože ji nikdo nezná…“ Když se jich zeptáte, jak to udělat, aby se známou stala, poradí vám stejní fiškulové, že ji přece musíte nejdřív dostat do vysílání nějaké rozhlasové stanice… To znamená, že v soukromém sektoru nemám jako autor a interpret žádnou šanci. Komerční stanice bude vysílat jenom to, co je známé, protože populární písničky jsou pro ně jenom jakousi vatou mezi reklamami.[23]Zdeněk Vřešťál
  • Přestože oběma producentům i publiku se nová potencionální singlovka „Lady M“ velmi líbí, oslovená rádia jí odmítla nasadit s odpovědí psanou přes kopírák: „skladba se nehodí do našeho formátu…“. Neodhadl jsem zřejmě kolik má mít ten „formát“ nul, ale jak už se ví, zpátečnická úroveň českého éteru je všeobecné známá věc, takže tam mě asi vážně neuslyšíte…[24]Jan Vytásek

Reference[editovat]

  1. Dana Braunová: Jan Budař: Rádia vydělávají peníze na reklamách, o hudbu jim moc nejde, Novinky.cz, 17. 3. 2013
  2. Jan Čulík: Není opravdu radno poslouchat Český rozhlas, Britské listy, 2. 5. 2014
  3. Ondřej Hošt: Michel Fleischmann: Český rozhlas Plus by klidně mohl vysílat na frekvencích BBC, DigiZone.cz, 16. 4. 2013
  4. Lou Fanánek Hagen: Tisková zpráva k písni Vítejte do zlých časů, gottwaldi.cz, 2006
  5. Jan Handl: Proč skoro neposlouchám rádio?, Neviditelný pes, 19. 2. 2005
  6. Vítek Havliš: Vítejte v hudební řiti světa, VH Weblog, 5. 3. 2011
  7. Jaroslav Hutka: Samomluvy, CS-magazin.com, únor 2004
  8. Jaroslav Špulák: Turbo: Když se dožijeme další třicítky, bude to maso, Právo, Café, Hudba, 21. 6. 2012, str. S 4.
  9. Miroslav Graclík: Dalibor Janda: To nejhorší jsem už prožil!, Z očí do očí s Miroslavem Graclíkem
  10. Petr Kojzar: Dalibor Janda: Dnešní doba je problém, Haló noviny, 27. 4. 2013
  11. Marek Pros: Český nevkus: Proč tíhneme k normalizační pop music?, Magazín.Aktuálně.cz/, 12. 3. 2014
  12. Honza Dědek: Kryštof: Atentát. Hity 1960-2010, Pátek, Lidové noviny, č. 27, 8. 7. 2011, str. 34.
  13. Jaroslav Špulák: Turbo: Když se dožijeme další třicítky, bude to maso, Právo, Café, Hudba, 21. 6. 2012, str. S 4.
  14. Ondřej Nováček: Radiožurnál to schytal za hudbu. Tu vybírá řidič metra, ČT 24, 2. 12. 2011
  15. Josef Melen: Josef Melen - Nejen moderátor. Životopis. URL: http://www.josefmelen.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=67&Itemid=34
  16. Matěj Smlsal: Rádio Penny hraje hudbu, aby lidé víc nakupovali. Tajně i pro zaměstnance, iDnes.cz, 18. 2. 2019
  17. České skupiny se rozčilují, že je rádia nehrají, ČTK, 17. 11. 2011
  18. Petra Procházková: Černý seznam příliš svobodných songů, Lidové noviny, Svět, str. 7, 20. 7. 2011.
  19. Albert Salický: Za bééčko céédééčko, Neviditelný pes, 29. 11. 2004
  20. České skupiny se rozčilují, že je rádia nehrají, ČTK, 17. 11. 2011
  21. Helena Vacková: Věra Špinarová: Občas jsem na lidi drzá a dělám si, co chci, Právo a Novinky.cz, 1. 1. 2011
  22. Vladimír Koloničný, Jaroslav Špulák: Aby se z písničky stal hit, musí se jí pomoci. Helena Vondráčková vydává DVD Já půjdu dál (1968–2010) a Právu řekla, Právo, Kultura, str. 17, 7. 5. 2011.
  23. Zdeněk Vřešťál: Heleno, děkuji!, Lidové noviny, Diskuse, str. 11, 30. 5. 2011.
  24. Jan Vytásek: BIO, janvytasek.cz, 2012

Související[editovat]

Externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Rádio ve Wikipedii