Dáváme věci do škatulek, na jedné straně by měli být seriózní skladatelé vážné hudby, kteří tvoří melodie, a na druhé straně populární autoři, kteří nejsou seriózní: to je lež. Je to tentýž svět, svět zhudebněné poezie. Žádný interpret, aranžér, skladatel nemá více legitimity dělat něco vážného. On met les choses dans des tiroirs, il y aurait d’un côté des compositeurs sérieux de musique classique, qui font des mélodies et de l’autre des auteurs populaires pas sérieux : c’est faux. C’est un même monde, celui de la poésie mise en musique. Aucun interprète, arrangeur, compositeur n’a plus de légitimité à faire quelque chose de sérieux.[1] — Benjamin Bernheim
