Václav Dvořák

Z Wikicitátů


Václav Dvořák v roce 1989

Mons. Václav Dvořák (28. prosince 1921, Bechyně – 30. července 2008, České Budějovice) byl český katolický kněz, klíčová osobnost podzemní církve. Po příchodu komunistického režimu byl nejprve povolán k PTP, poté odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 7 letům vězení.

Výroky[editovat]

  • (Po nabídce spolupráce s StB během věznění) Cítil jsem se jako ruina, která se v sobě snaží mobilizovat poslední zbytky víry a síly. V těch hrozných podmínkách byly jejich návrhy opravdu velkým pokušením a žil jsem ve strašné nejistotě... Nezbylo mi nic jiného než znovu a znovu bědovat před Bohem. To moje bědování, to byl výkřik člověka, ze kterého odchází život, který sám na sobě vidí, jak ztrácí zdraví, životní elán, důstojnost a schopnost milovat.
  • Byl jsem ve vazbě rok úplně sám a nevyšel jsem z cely. Jednou tam vletěla moucha a vzpomínám si, jak ohromnou radost jsem měl, že je tam se mnou ještě nějaký živý tvor. Neviděl jsem slunce, měl jsem pořád hlad, nebyl tam čerstvý vzduch ani voda.
  • Utrpení v komunistickém kriminálu se jeví jako úplně beze smyslu, a proto ho nemůžeš překonat rozumem, myšlenkově, ale jedině řečí s Bohem, modlitbou. Nemůžeš se ptát: „Proč?" Musíš se ptát: „Pro koho? Pro koho já to tady snáším?"
  • Odvaha víry i na samotce, v tom nejhlubším ponížení, dělá z utrpení něco tvůrčího, už to není bořící síla... Už ho nevidíš jako něco pasivního, neživotného, jako trest. Musíš se učit, jak z něj vytvořit nový život.
  • Západní civilizace už neumí snášet utrpení, jsme poseroutkové. Lidé nemají vůli. Vidím to ve zpovědnici: zpovídají se pořád z toho samého! Dnes lidé nejvíc odmítají úsilí a dřinu a nenese je žádná vznešená idea.

Dílo[editovat]

  • Mít rád lidi, modlit se a pouštět se do všeho s chutí - to byly vždycky moje hlavní zásady.[1]

Reference[editovat]

  1. DVOŘÁK, Václav. Čím to je, že jste tak klidný?. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-237-4.  

Externí odkazy[editovat]