Jsem jako pes, před něhož dají kousekbuřta, aby za sebou táhl vůz. Stejně jako ten pes chňapá po mase, natahuju se i já po tom, co mi voní před nosem. Někdy mě ta vůně vyžene z postele. A někdy mě přinutí k úvahám, jak je dobře, že jsem vůbec vstal.[3] — Adolf Muschg
