Anatole France
Z Wikicitátů
Anatole France, vlastním jménem Jacques Anatole François Thibault (16. dubna 1844, Paříž – 12. října 1924, Le Béchellerie, Francie) byl francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1921.
- Doufat, že zanecháme nějakou vzpomínku v srdci ženy, je stejné, jako chtíti vtisknouti pečeť na hladinu tekoucí vody.
- Jenom tehdy milujeme skutečně, pokud milujeme bez příčiny.
- Jen ženy a lékaři vědí, jak velmi potřebná a milosrdná je lež.
- Náboženství prokázalo velkou službu lásce tím, že ji vyhlásilo za hřích.
- Nic není tolik zodpovědné za staré zlaté časy jako špatná paměť.[1]
- Nikdy nemrhej hněvem.[2]
- Nikomu nebylo dáno zemřít úplně, smrt nemůže být dokonalejší než život.
- Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy.
- Pořádní lidé říkáme obvykle těm, kteří jednají jako ostatní.
- Pouze chudákům se zakazuje žebrat.[3]
- V lidské povaze je, že odpočinek po jedné práci nacházíme pouze v druhé práci.
- Zkušenost je nepřenosná.
- Žena bez poprsí, to je postel bez peřin.
- Žít znamená jednat.
