Bohumil Hrabal
Z Wikicitátů
Bohumil Hrabal (28. března 1914 – 3. února 1997) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století.
- Buďte na lidi hodní, nebo vám nepůjdou na pohřeb.
- Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojí za hovno.
- Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.
- Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.
- Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.
- Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzaly tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistily, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.
- Obsah knihy je ten, který tam je. (na dotaz novináře)
- Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.
- Pohlavní styk s manželkou po pětiletém manželství by měl být prohlášen za krvesmilstvo a trestán žalářem.
- Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.
- Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.
- Ženské plné koleno je druhé jméno Ducha svatého.
- Život je věrnost třeskutým krásám, někdy i za cenu vlastního života.
- Jsou skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.
