Přeskočit na obsah
- Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.[5]
— Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí
- Rozdíl mezi totalitním zřízením a demokracií způsobuje nesmrtelnost. Trvá-li život člověka pouhých sedmdesát let, pak je stát nebo národ důležitější než jednotlivec. Pokud má však křesťanství pravdu, je jedinec důležitější, neboť je věčný.[6]
— Clive Staples Lewis, K jádru křesťanství
- ↑
–tya–. "Andílek" Mandlová: tatínek v ní viděl něco výjimečného. tyden.cz [online]. 2020-01-28 [cit. 2020-09-30]. Dostupné online. (česky)
- ↑
Týdeník Politika, 1991.
- ↑
BURCHILL, S. (2005): The National Interest in International Relations Theory, New York: Palgrave Macmillan, s. 15.
- ↑
KOTRMANOVÁ, Milada (ed.). Perly ducha. Ostrava: Knižní expres, 1996, s. 142. ISBN 80-902272-1-X.
- ↑
KUNDERA, Milan. Nesnesitelná lehkost bytí. 2. vyd. Brno : Atlantis, 2006. 344 s. ISBN 80-7108-281-3.
- ↑
LEWIS, Clive Staples. K jádru křesťanství. Překlad Šárka Grauová. první. vyd. Praha : Návrat, 1993. 155 s. ISBN 80-85495-19-8.
-