Julius Zeyer
Z Wikicitátů
Julius Zeyer (26. dubna 1841 – 29. ledna 1901) byl český prozaik, epický básník a dramatik německo-francouzského původu.
- Co je všem skryté, to láska uhádne.
- Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět.
- Dům bez knih je jako tělo bez duše.
- Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.
- Jsou chvíle, kdy i věci pláčí.
- Lidé pominou, idea, princip trvá.[1]
- Na světě jsou dvojí dobří lidé: mrtví, a ti, kteří se ještě nenarodili.
- Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.
- Neřest je hnusná nejvíce v malých poměrech.
- Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte!
- Pouhým stínem je celá věda, láska je věčným světlem.
- Toužit po lásce ještě neznamená milovat.
- Ženu ani květinou neudeř!
- Ženy zůstávají stále dětmi, které žijí z očekávání.
[editovat] Reference
- ↑ Rovnost 19. 7. 1991
