Marcus Aurelius

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Marcus Aurelius

Marcus Aurelius Antoninus Augustus (26. dubna 121 Řím – 17. března 180 Vídeň) byl římským císařem v letech 161 až 180.


Štěstí[editovat]

  • Konáš-li svou denní povinnost podle příkazů správného rozumu - horlivě, neoblomně, v dobré vůli a nikdy jen jako něco vedlejšího, a uchováváš-li ono své božstvo v ryzí čistotě, jako bys je měl vrátit už teď, slučuješ-li to obojí, aniž co dále očekáváš nebo se čeho bojíš, nýbrž setrváváš na konání přítomné povinnosti ve shodě s přírodou a na statečné pravdivosti v každém slově i výroku, pak budeš v životě šťasten. A vůbec nikdo tomu nemůže zabránit.[1]

Dobro a zlo[editovat]

  • Přestaň už vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději už jím buď![2]
  • Kdo hřeší, na sobě hřeší; kdo ubližuje, sobě ubližuje, neboť sebe sama dělá špatným.[1]
  • Po své vůli můžeš prožít život v plné duševní pohodě, i kdyby ti všichni spílali a i kdyby divoká zvěř sápala bědné údy tvé tělesné schránky. Neboť co překáží při tom všem tvé duši zachovat klid, správně posuzovat okolnosti a pohotově užívat nabízejících se příležitostí?[1]
  • Kdykoli tě roztrpčí něčí nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: „Cožpak je možné, aby nebyli ve světě nestoudní?“ Není to možné! Nežádej tedy nemožnosti; neboť také tento člověk je jeden z oněch nestoudných, kteří ve světě být musí.[1]

Rozum[editovat]

Život[editovat]

  • Jestliže se probouzíš po ránu mrzutě, uvědom si: Procitám ke svému lidskému dílu. Mám být tedy dále rozmrzelý, jestliže se ubírám k práci, ke které jsem zrozen a pro kterou jsem byl do vesmíru uveden? Či snad jsem určen k tomu, abych si hověl na teplém loži?[1]
  • Pamatuj, že nikdo neztrácí žádný jiný život než ten, který teď žije, ani nežije žádný jiný život než ten, který nyní ztrácí.
  • Vesmír je změna; náš život je takový, jaký ho udělají naše myšlenky.[4]
  • Ze všech svízelů jsem dnes vyvázl; anebo raději: všechny svízele jsem vyhostil. Neboť nebyly kolem mne, nýbrž ve mně – v mých představách.[1]
  • Každý den prožívat, jako by byl tvůj poslední, bez prudkých vzruchů, bez otupělosti a bez přetvářky - to je znak dokonalé povahy.[1]
  • Neveď si tak, jako bys měl žít myriády let! Nevyhnutelný osud se vznáší nad tebou. Dokud žiješ, dokud ještě můžeš, staň se dobrým![1]
  • Vzpomeň si, jak dlouho jsi otálel s těmito úvahami a kolikrát jsi dostal od bohů lhůtu, a neužil jsi jí! Musíš si už konečně uvědomit, jakého světového celku jsi částí a jakého světovládce jsi výronem; a že máš vymezenou lhůtu! Jestli ji neužiješ k vyjasnění své duše, pomine, jako i ty pomineš, a už se nevrátí.[1]

Různé[editovat]

  • Všechno, čeho si přeješ dosáhnout postupem času, můžeš mít už nyní, nebudeš-li to sám sobě odpírat.
  • I kdybys i zlostí pukl, přes to budou lidé stále jednat stejně.[zdroj?]
  • Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 AURELIUS ANTONINUS, Marcus. Hovory k sobě. [s.l.] : Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0799-5.  
  2. Sfinga křížovka 23/2007
  3. Slovník myslitelů. Velké postavy západního myšlení, str. 78, ISBN 80-7260-002-8.
  4. PARLETTE, Snowdon. Tipy, triky a techniky pro trénink mozku. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-709-4. S. 70.  

Externí odkazy[editovat]