Stanisław Jerzy Lec
Z Wikicitátů
Stanisław Jerzy Lec (6. března 1909 – 7. května 1966) byl polský básník a aforista.
- Ani slovníky nesmíme brát doslova.
- Často bolí hlava toho, kdo ji ztratil.[1]
- Čím více se blížíme pravdě, tím více se vzdalujeme skutečnosti.
- Člověk roste v ceně, kterou platí.[2]
- Dějiny – sbírka událostí, k nimž by nemuselo dojít.
- Dílo mluví samo za sebe, má-li ke komu.
- Do vlastního nitra vcházej bez klepání.
- Hlavním cílem tzv. demokracie se stalo počítati hlavy, ale nedbati mozků.
- Hlouposti každé epochy mají pro vědu dalších epoch stejnou cenu jako její moudrosti.
- I pes v hlavním městě štěká centrálněji.[1]
- Je pokrokem to, že kanibal používá nože a vidličky?
- Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným.
- Když bouráte pomníky, neničte jejich podstavce. Vždy se mohou hodit.[1]
- Když lovíme slony, musíme občas zabít blechu.[1]
- Lidožrouti dávají přednost těm, kteří jsou bez páteře.[3]
- Mluv moudře, nepřítel naslouchá.
- Moc přicházela častěji z rukou do rukou, než z hlavy do hlavy.
- Myšlení chodí různými cestami. Podezřívám ho, že nechce potkat lidi.[4]
- Nakonec si porozuměli. Dospěli ke shodnému závěru, že jsou nepřáteli.[5]
- Nejeden ředitel se obklopuje nulami. Připomínají záchranné kruhy.[6]
- Nejsnažší je vytvořit tvrdý režim z měkkých poddaných..[7]
- Nejtíže najdeš pravdu v dobách, kdy všechno může být pravdou.[1]
- Nejvíce lidí klopýtá o práh svědomí.
- Od konce světa si toho moc neslibujte.
- Okno do světa lze zastřít novinami.[1]
- Opravdový nepřítel tě nikdy neopustí.
- Padl na něj stín podezření a v tom stínu se skrývá.[1]
- Pravda občas zvítězí, když jí přestane být.
- Proces tvoření legend přešel z úst lidu do oficiálních rukou.
- Tma je ve státě, kde jsou lotři na výsluní.
- Uč se i z chyb druhých. Život je příliš krátký na to, abys je stihl všechny spáchat sám.
- Uvědom si, že když někomu vyrazíš z ruky pero, může se chopit pušky.
- Všichni chtějí naše dobro. Nedejte si je vzít!
- Vybíravost v oboru mučednictví je rozežranost.
- Za každým rohem čeká několik nových směrů.[1]
- „Zbabělec!“ rozhořčilo se lejno. „Bojí se mě dotknout.“
- Ze zbabělosti přechovával své myšlenky v cizích hlavách.
- Z geniální myšlenky lze odstranit všechna slova.
- Že nás život volá, slyšíme, až když jsme hluší.
- Moje nenávist zestárla – stala se pohrdáním.
- Nemůžeme se vrátit do jeskyň! Je nás příliš mnoho.
- Kdo předběhne svou dobu, musí na ni obvykle počkat na místech nikoli nejpříjemnějších.
