Tereza Boučková

Z Wikicitátů
Tereza Boučková

Tereza Boučková (* 24. května 1957, Praha) je česká spisovatelka, scenáristka a publicistka; dcera Pavla Kohouta.

Výroky[editovat]

  • Děti jsem si brala prostě proto, že jsem děti mít chtěla. Adoptovali jsme je za totality, kdy jsem měla šílený kádrový profil, takže jsem se bála, že mi vůbec žádné dítě nedají. Nedali mi pas, nesměla jsem asi jedenáct let vůbec vycestovat a vyhazovali mě i z místa uklízečky v nemocnici, takže jsem se fakt strašně bála, že se budou mstít i takhle. Říkala jsem si, že to asi dělá režimu takovou radost nedovolit mi ale opravdu vůbec nic. Takže my jsme si do dotazníku napsali, že chceme jakékoli dítě. Ale je fakt, že i kdybych ten kádrový profil neměla, že bych to tam napsala stejně.
    –v rozhovoru s Martinem Anderem a Romanou Lysákovou, Sedmá generace, 6/06 [1]
  • Když se stal prezidentem, tak vůči mně a mé rodině dělal kroky, které jsem nečekala a strašně mě zranily. Velmi bránil vydání mé knihy Indiánský běh. Absolutně jsem nečekala, že mě budou prezident a další lidé nutit, abych vyškrtala některé pasáže. Můj otec Pavel Kohout mě také nutil ke škrtání. Takže já jsem vlastně i ve svobodných poměrech, o které jsem velmi usilovala, nečekala, že toto zažiju. (o Václavu Havlovi)[2]

Ve výrocích[editovat]

  • Smysl možno najít na vlastní pěst, bez doktrín. Příklad? Moje dcera Tereza Boučková. Adoptovala dvě romské děti. Řekli jí totiž, že na bílé by musela dlouho čekat, kdežto barevné může mít hned. Hlubší smysl to původně nemělo. A dnes je neokázalý boj za práva menšin tématem jejího života.
    Pavel Kohout v rozhovoru s Ladislavem Vereckým „Pavel Kohout: Disident, který spoluzakládal Chartu 77“, Reflex [1]

Dílo[editovat]

Reference[editovat]

  1. Kdo se ve Smradech pozná, je smrad, Sedmá generace, 2003-05-26 [cit. 2020-08-15]
  2. Havel udělal pro tuto zemi hodně, ale současně i jemu chutnala moc, vzpomíná spisovatelka Boučková. rozhlas.cz [online]. 2021/01/01 [cit. 2020/01/04]. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat]