Víte, kdo je nejbohatší? To se rozumí, že milenci; ne však pro různé duševní poklady a državy, nýbrž pro celou spoustu hmotných věcí, které si beztrestně přisvojují. "Pamatuješ se, Pepo, na tunašilavičku? Víš tam vnašemlese, co jsme tenkrát šli?" Těm nestydům stačí, aby tamtudy jednou šli, a už je tojejich!--Karel Čapek[1]
Faleš bohatství záleží v tom, že zaměňujeme to, co máme, s tím, co jsme. Myslíme si, že jsme víc, máme-li víc. Koupíme si luxusní auto a zdá se nám, že je to další úd našeho těla. Když ho lidé obdivují, máme pocit, že obdivují nás. Díváme se na věci, které vlastníme, jako na část sebe sama. -- Ernesto Cardenal[2]
Nerovnost ... získává stabilitu a legitimitu díky ustanovenému vlastnickému právu a platným zákonem. ... dítě rozkazuje starci, hlupák usměrňuje mudrce, hrstka vyvolených si hoví v nadbytku, dokud zástup vyhladovělých chudáků nemá ani na to nejnutnější. -- Rousseau [3]