Jean-Jacques Rousseau

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Jean-Jacques Rousseau

Jean-Jacques Rousseau (28. června 1712, Ženeva - 2. července 1778, Ermenonville, Francie) byl francouzský filosof a spisovatel švýcarského původu.


Emil aneb O výchově[editovat]

  • Svědomí! Svědomí! Božský to instinkt!

O společenské smlouvě[editovat]

  • Bereme-li výraz demokracie v přísném slova smyslu, pak nikdy pravá demokracie neexistovala a nikdy nebude existovat, protože je proti přirozenému řádu, aby velký počet vládl a malý počet byl ovládán.
  • Člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech.
  • Poslušnost našich choutek je otroctví a poslušnost zákona, který jsme si sami stanovili, je svobodou.
  • Vzdát se svobody znamená vzdát se lidskosti.
  • Není člověka tak špatného, aby nebylo možné učiniti ho dobrým pro nějaký účel.
  • Nejstarší přirozenou společností je rodina.[1]
  • Každý zákon, který osobně lid neschválil, je neplatný: není to zákon.
  • Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky. Vláda tak dokonalá se nehodí pro lidi.
  • Jakmile veřejná služba přestane býti hlavní záležitostí občanu a když slouží svou peněženkou než svou osobou, je stát již blízko své zkáze. Slovo finance je slovem otroka; je neznámé v obci. V opravdu svobodném státě konají občané vše vlastníma rukama a nic penězi." [2]

Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi[editovat]

  • Ať si tomu moralisté říkají, co chtějí, lidské porozumění toho hodně dluží vášním, které i jemu mnoho dluží.
  • Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost.

Rozprava o vědách a uměních[editovat]

  • Ten, kdo přemýšlí, je zkažené zvíře.
  • Vědy a umění vděčí za zrod neřestem; méně bychom pochybovali o jejich výhodách, kdyby za něj vděčily ctnostem.[3]

Ostatní[editovat]

  • Aby člověk mohl, aby se odvážil říkat velké pravdy, nesmí záviset na svém úspěchu.
  • Bez upřímnosti je jakákoli diskuse pouhý žvást.
  • I ten nejsilnější není nikdy dost silný, aby byl pánem, jestliže svou sílu nepřetváří v právo a poslušnost v povinnost.
  • Jednou z výhod dobrých skutků je, že povznášejí duši a uzpůsobují ji ke skutkům ještě lepším.
  • Lidé říkají, že život je krátký, a já vidím, že dělají všechno pro to, aby krátký byl.
  • Muži budou vždy tím, co z nich udělají ženy.
  • Nešťastnými a zlými se stáváme jen proto, že zneužíváme svých schopností.
  • Nikdy jsem si nemyslel, že by svoboda člověka záležela v tom, aby dělal, co chce, nýbrž spíše v tom, aby nikdo nedělal, co nechce.
  • Pro obyčejnou ženu je muž vždy mužem; pro tu však, jejíž srdce miluje, je jediným mužem na světě její milenec.
  • První, kdo si ohradil svůj pozemek, opovážil se říct: „tohle je moje“ a nalezl lidi dostatečně prosté, aby mu to uvěřili, byl prvním zakladatelem občanské společnosti.
  • Příliš klademe důraz na slova. Naše upovídaná výchova vychovává mluvky.
  • Sám od sebe chce lid vždy dobro, ale sám od sebe je vždy nevidí.[4]
  • Slova, která nutí k odporu, nejsou k ničemu.
  • Srdce člověka je jeho rájem i peklem.
  • Urážky jsou důvody těch, kteří nejsou v právu.
  • Všechna zloba pochází ze slabosti; dítě je zlé jen proto, že je slabé; učiňte je silným a stane se dobrým; ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého.
  • Zkaženost lidu a úředníků zachvátí nakonec i vládu, i kdyby byla sebemoudřejší.
  • Žádnou jinou knihu, než svět; žádné jiné vyučování než fakta.
  • Žena vám odpustí všechno kromě toho, že nevzbudila touhu.
  • Příroda žádá, aby děti byly dětmi, než se stanou dospělými lidmi.[5]

Reference[editovat]

  1. ROUSSEAU, Rousseau. Rozpravy. 2.. vyd. Praha : Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0064-2. S. 217.  
  2. ROUSSEAU, Rousseau. O společenské smlouvě. 2.. vyd. Praha : [s.n.], 1949. S. 106.  
  3. ROUSSEAU, Rousseau. Rozpravy. 2.. vyd. Praha : Svoboda, 1989. ISBN 80-205-0064-2. S. 60.  
  4. Rovnost 22. 3. 1991
  5. KOHOUT, Karel. Základy obecné pedagogiky. Praha : UJAK, 2007. Z díla Emil čili o vychování. ISBN 978-80-86723-38-9. S. 126.  

Externí odkazy[editovat]