A já o vašem papeži to vím, že jest náměstek ďáblův, Antikrist a syn zatracení, a šelmou rdící se krví svatých kterouž střébe, jako i nyní mou a tovaryšů mých. Táhněte i s ním, kam hodni jste; mně pak pokoj dejte.[1] — Václav Budovec z Budova (k jezuitům, kteří jej chtěli přesvědčit ke konverzi)
Již nemám na světě, nač bych měl pomysliti, jediné na ty mé malé vnuky, na jejichž místě tebe, služebníče Krista, prosím, abys napomínati jich ku pobožnosti a stálosti, kteréž příklad na mně vidí, podle nejvyšší možnosti neobmeškal. Ačkoli vím, že i vás, milých otců a pastýřů duší našich, bez pokušení a soužení nenechají. My napřed, vy za námi. Ale Bůh ochraňujž vás pro slávu svou a nedejž té šelmě babylonské do konce potlačiti církví své.[1] — Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Vždycky jsem si myslel, že to bude takový něžný, romantický okamžik. A najednou mě vášnivě líbala. Je to docela šelma, opravdu. Rozhodně si ale nestěžuji. Spousta mužů by si za líbání s ní dala uříznout ruku nebo nohu. Takže i já jsem si to užil.[3] — Daniel Radcliffe (o filmové scéně s Emmou Watsonovou)
