Alexander Tomský

Alexander Tomský (2007)

Alexander Tomský (* 13. prosince 1947, Frýdlant) je český politilog a nakladatel.

Výroky

• "Vezměte si starého Aristotela, řeckého pohanského filozofa a empirika. Ten říkal, že homosexualita je defekt. Něco jako němota nebo hluchota. Není to statistická veličina. I kdyby devadesát procent lidí bylo homosexuály, tak zbytek heterosexuálů je na tom lépe. Řekové byli velmi tolerantní. Ale kdyby dnes Aristoteles viděl, že se dnes z toho dělá alternativa k normálnímu životu, tak bych řekl, že je to něco takového, jako by hluší říkali, že jsou na tom lépe než slyšící."
• "Američany i Evropany pohání víra v jediný (nevyhnutelný) globální svět lidských práv, demokracie, svobodného trhu a jednotného finančního systému. Podléhají ale vlastnímu sebezbožnění."
• (navazuje na předchozí citát) "...To sebezbožnění je vlastně narážka na humanismus, na ideologii humanismu. Většina lidí se domnívá, že jsme ztratili víru, že se sekularizoval západní svět, což je do jisté míry pravda, ale jenom ve smyslu víry jako víry v boha. Protože lidé jsou svou podstatou nábožensky určeni, tak si místo boha postaví vždycky nějaký kult, a dnešní kult je ideologie humanismu. A z humanismu právě vyplývají ta lidská práva, to je jakési desatero toho humanismu, a vyplývá z toho i ta představa svobody, individuality, která samozřejmě je extrémní, jakmile je kultem to zbožštění. Můj profesor byl velmi dobrý na toto, on říkal: Kdyby krokodýli měli trochu rozumu, určitě by vznikl krokodýlismus. Takže, to je ten problém..."
• (otázka: Když mluvíte o humanismu, tak já v tom cítím jakousi skepsi. Lidé jsou ale na humanismus často pyšní.) "Konzervativní filozofie je skutečně skeptická. Není skeptická vůči člověku jako takovému, ale je skeptická vůči možnosti svět neustále napravovat, je skeptická vůči tomu, jestli vůbec existuje pokrok. Technický pokrok existuje, ale morální pokrok, společenský pokrok, to je problematická záležitost. Existoval v některých údobích, například v Anglii na konci 18. století, když se ta společnost přetvořila z aristokratické na občanskou, tam můžeme nějaký pokrok sledovat. Ale obecně pokrok neexistuje a v tom je skutečně skepse."
• To co je absurdní na humanismu je, že jakmile zbožštíte člověka (jakousi lidskou přirozenost, která je velmi problematická...), tak vlastně zbožštíte individuum, povýšíte individualismus nad všechno ostatní a z toho individualismu pak vyplývají velmi zlé věci. A to dneska vidíme všude. To je to rovnostářství, jako například genderová ideologie. Takže Evropská unie už dnes má 7 nějakých neheterosexuálních deviací, které považuje za součást lidské přirozenosti. Tam vznikají ohromné problémy.
• "Pornografie i v Americe nespadá do té restrikce svobody, do té politické korektnosti, to je ta chyba. Nespadá tam, ale měla by tam spadnout, protože vztah člověka k člověku, myslím sexuální vztah ženy k muži, který postrádá vztah dvou osobností nebo osob, pornografický, je horší než mají zvířata, je to vlastně zneuctění lidského vztahu. Já to považuju právě za jedno z velikých neštěstí dnešní civilizace západní."
• "(pochody alternativní sexuality) To je provokace individualismu, který říká: vidíte, a my jsme takoví a máme na to právo, protože... (A nemají?) Práva vůbec neexistují žádná. Teď jsme se dostali k tomu, jestli vůbec existují lidská práva. Já si myslím, že neexistují. (A co tedy existuje?) Morálka existuje, etika existuje, samozřejmě. Ta je na základě starší než náboženství dokonce, podle Aristotela."
• " (k homosexuálům nebo vůbec k menšinám...) Tam je to nafouklé ego, které tvrdí, vidíte to, my jsme jedinci takoví a takoví, jako by nám tím dali facku do ksichtu, a řekli, musíte nás brát normativně na stejné úrovni jako heterosexuální manželství. Řekové byli nesmírně tolerantní. Alexandr Veliký si přivedl přítele na oběd ke své matce, která byla makedonskou královnou, a nikdo se nedivil, to bylo běžný. To je v pořádku, tolerance vůči homosexualitě. Křesťanství to zase přehánělo s lidskou přirozeností, která taky nebyla lidskou přirozeností, ale spíš křesťanskou ideologií a pronásledovalo homosexuály. S tím já naprosto nesouhlasím. Ale to, co oni (teď) dělají, je prostě provokace. (A není to jenom prostě zase vaše individuální...) Není..., je to předsudek. Je to předsudek, ale já jako konzervativec uznávám předsudky, my žijeme v předsudcích, předsudky jsou klíčové k našemu životu."
• (...politická elita na Západě má obrovský komplex historie (z kolonialismu, vč. genocidních zločinců, a dvou světových válek), a neomarxistická nenávist vůči té naší civilizaci ... to je ten problém, a jde to do absurdit) "...a já bych přidal jednu absurditu největší, která dneska ovládá univerzity ... a to, že... celá naše přirozenost, či mužská či ženská, nebo vůbec, je sociální konstrukcí, my si ji sami vymýšlíme, my jsme tím, kdo tvoří vlastní podstatu. Už i tomuhle věří většina studentů sociologie na západních univerzitách. A co s tím zdravý rozum nadělá, no už jenom krčit rameny."
• "Evropská unie se sama nerozpustí a není schopná se reformovat. Je to gigantický, monumentální, naprosto utopistický inženýrsko-byrokratický projekt, který se nemůže podařit prosadit a čím víc se prosazuje, tím více problémů s tím vzniká. (...) Čím více tlačí na sjednocení, tím více vzniká euroskepse, nenávist, šovinismus, neonacistické bojůvky v Německu. Všechno to, co jsme pohřbili, Evropská unie de facto vyvolává v život. To je neuvěřitelné. A když je někdo proti unii, tak hned z něho udělají fašistu a hned dostane nálepku. Ale já si zoufám nad tím, co vyprovokovala Evropská unie a teď do toho přišli imigranti a to už je existenční problém celé Evropy."
• "...Teď tady máte tu imigraci a vemte si tu hromadu dokumentů, asi tisíc stran o tom, jak se máme chovat, a to je zase to zbožštěné lidství, (jak) se máme chovat k cizincům. My máme dokonce milovat cizince víc, než vlastní rodáky. A tam je ta jedovatost (toho... humanismu) té bohyně lidstva, že máme univerzální lidství, které v jistém smyslu existuje, ale velmi vágní, řídké, máme mít vůči němu stejnou loajalitu jako vůči svým vlastním. A to skutečně propagují úplně zblblí fanatici v Německu. Vidíte třeba „kein mensch ist illegal“, viděl jsem transparent..., žádný člověk není nelegál, není nelegální, ...to je to zbožštění toho lidstva. Je!(ilegální) Občanství je privilegium, občanství není nějaké právo, protože neexistují takto práva. ... Tam nás dovedl humanismus. Tady teď to vidíme, co to je. Ten krásný humanismus, který lidi tak milovali strašně, 200 let, teď najednou vystrkuje ty zlé růžky a ukazuje, že to je nesmysl. Že nemáme povinnosti k cizincům jako k vlastním. Tak jako byste si chtěla vzít dva bezdomovce k sobě domů a rozvrátila rodinu. To nejde. Lidské milosrdenství, kterému dnes říkáme solidarita, má prostě svoji hranici. Celá politologie od Aristotela až po moderní konzervatismus je otázkou míry, kde je hranice středu. Dva extrémy vždycky existují..."
• "Milosrdenství je úžasná věc, ale je to věc individuální, věc osobní a musím za to nést svou cenu. Představte si, že budu za státní peníze hlásat milosrdenství vůči milionu uprchlíků, tak nutím všechny ostatní k tomu, aby se na tom mém milosrdenství podíleli. A to už je špatně."
• "Nic nemůže lépe symbolizovat ideologii levicového liberalismu, která už od šedesátých let vede antikulturní válku proti tradiční společnosti. Povýšením lidských práv a menšin nad právo většiny zápasí o konečnou vládu nad rozvrácenou společností. ... Když jsem v polovině sedmdesátých let studoval na Londýnském institutu pedagogiky politickou filosofii, byly součástí studia lekce ze srovnávacího náboženství a islám byl tehdy korektně považován za militantní, puritánské a sektářské náboženství naprosto neslučitelné s naší civilizací etického monoteismu, neboť žádný čin nemůže být „ospravedlněn“ vírou. Vláda zákona se opírá o univerzální, prastarou etiku, odlišnou od sektářského práva šaría. Jediný hřích, jenž Bůh Desatera neodpouští, je páchání zla ve jménu božím, jež diskredituje náboženství čili samého Stvořitele. Jak jsem se proto podivil, když po íránském výroku o trestu smrti pro britského autora původně tolik oslavovaných Satanských veršů (1981) počala politická levice islám pod rouškou islamofobie ochraňovat, ačkoli každé náboženství, a zejména islám, považovala za čirý, nebezpečný obskurantismus a výron třídního odcizení i společenského útisku žen. A co na to jeden z mých marxistických profesorů? „Islám je zkouškou naší trpělivosti, je to katalyzátor, jenž pomáhá likvidovat západní (kapitalistickou) společnost a sám jednou zanikne.“
• "Co to vlastně je islamofobie? Poprvé jsem to divné slovo slyšel od uprchlých íránských studentek v Londýně. Revoluční teokracie je takto osočila za odmítání hidžábu (rok 1979). Toto zrůdné spojení náboženství a starořecké představy psychosomatického děsu buď z uzavřeného prostoru – klaustrofobie, nebo z pavouků – arachnofobie, má jediný cíl, zamezit kritice. A co víc! Umlčet liberály, kteří si nepřejí, aby náboženská dogmata vládla demokratické společnosti, a proto islamisté spojili údajnou fobii s rasismem, ačkoli příkazy Proroka vyznávají odlišná etnika. Prý kulturní rasismus! Lze si představit větší pitomost? A přesto levicoví liberálové tímto klackem na svobodu myšlení neustále šermují a kritikům islámu vyhrožují trestním stíháním. ... „aby se udržel etnický a náboženský smír, demokracie a svobodný západní svět“. Je to přesně naopak. Je svoboda veřejná, kterou všichni sdílíme, a svoboda soukromá. Pokud dovolíme, aby islamismus ovládal veřejný prostor, přispíváme k rozvratu společnosti. Nenávistné výkřiky zoufalců jsou protestem proti ... ideologii urážející zdravý rozum." (v druhé části mírně upraveno)
• "Už dvě desetiletí útočí politici zásadně na druhotné symptomy rostoucí nevole. Bylo snadnější vinu nepřiznat a z jakési pomyslné morální výše odsuzovat údajnou domácí nenávist. Islamofobie se stala ochrannou známkou menšiny, tak jako antidiskriminace. Jenže ta nevinná menšina, co si s sebou přinesla svou kulturu, má často velice vinné kazatele jako Abdul Q. Baksh, zakladatel islámského střediska v Lutonu v bývalé synagoze, který uznává bičování žen, ztrátu ruky za krádež a vyhlašuje smrt židům a homosexuálům. Nic naplat, místní politici na levici každý zásah státu odmítají, nechtějí si poštvat komunitu, která už čítá 20 procent voličů. A tak jsou prokázané projevy nenávisti chráněné, kdežto kritici předem vinni. Jak dlouho bude propast mezi politiky a většinou narůstat? ... Humanistický kult lidstva a otevřených hranic si pletou s univerzální etikou a občanskými právy. Levice vidí v imigrantech potenciální voliče, Evropská unie nenávidí národní stát, a mohou mít i jiné důvody. Kde ovšem selhává stát, nastupuje zločin a rozvrat."
• "Dnešní fanatici politické korektnosti hodlají zakázat svobodnou debatu o každém aspektu islámu a nevědomky tak prosazují středověký zákaz blasfémie, nechápou, že svoboda vyznání znamená i svobodu každý názor, včetně náboženství, kritizovat. Pod záštitou pokrokového respektu k náboženství vedou válku s kacířstvím. Ano, společenská ochrana svobody znamená respekt k lidem, nikoli však k jejich názorům. Tak daleko jsme to pod útokem militantního islámu dopracovali."
• "Kořeny naší civilizace jsou od osvícenství a od řádění jakobínů a jejich leninských dědiců podťaty, víra ve vlastní tradici smrtelně oslabena. Nesmíme oslavovat nesporné výsledky euroamerické civilizace, vědy a kultury, která nemá ve světě obdobu. Nezbývá než zápas se všemi utopistickými -ismy. Poslední vize Evropy (šíření tzv. univerzálních lidských práv) pohasla na bojištích Afganistánu, Iráku a Libyi, zato v západní Evropě se kdysi umírněný etický humanismus, jakkoli mylný, zvrhl v divokou ideologii jednotného lidstva bez hranic. Skrývá se za ní nenávist a naprosté odmítnutí vlastní údajně rasistické civilizace, utopická představa, že smíšené obyvatelstvo všech kultur i tradic se nějak obrousí rovností před zákonem a vytvoří laskavé a mírumilovné společenství bez předsudků. Západoevropská levice zešílela a uhranutá pravice není schopna razantní odpovědi. Masová imigrace pomalu vytváří rozvrácenou společnost nesourodých loajalit."
• "Zápas s liberalismem se dnes týká dvou zásadních věcí - obrany lidské přirozenosti a národního státu."
• "Respektive nesouhlas a odpor liberálních konzervativců (neplést si s emocionálně konzervativními liberály) se dnes týká dvou zásadních věcí. Obrany lidské přirozenosti a národního státu."
• "Právo na vlast a patriotismus jsou jedinou zárukou vnitřní soudržnosti demokratické společnosti. (...) Tak dlouho rozbíjeli progresivisté americký překvapivě multietnický politický národ na jednotlivá etnika a umělé menšiny, až jej dovedli na pokraj politického rozvratu."
• "Konzervativci dobře znají rozdíl mezi vlastenectvím a národovectvím. Patriotismus je přirozená poněkud stydlivá, mírumilovná sousedská ctnost umožňující širokou spolupráci s neznámými našinci. Je to kapitál důvěry a potěšení ze sdíleného osudu i údělu. (...) Nacionalismus je opakem patriotismu. Je to agresivní idolatrie zbožštěného národa a vůdce nabízí náhražku konečného smyslu života. Patriotismus vytvořil v Evropě národy. Važme si jich. Po celém světě lze sledovat alternativu – krachující kmenové a nábožensky rozhádané společnosti pod diktaturou, jimž se nepodařilo založit národní stát a kompromisní světskou moc, která vládne se souhlasem svých občanů."
• (ke Georgi Friedmanovi) "Analytik zdůrazňuje podíl Američanů na projektu federalizace západní Evropy v padesátých letech, ale dost možná, i když dobře ví, že šlo tenkrát za studené války o nezbytí politické spolupráce, si neuvědomuje onen nepřekonatelný rozdíl mezi Spojenými státy, tím zvláštním dnes dokonce neetnickým, ryze politickým národem politického náboženství, a padesáti evropskými tisíciletými národy, které myšlenku evropeismu a nadvládu nadnárodní oligarchie přijmout nemohou a tudíž mýtický lid Evropy nikdy nevytvoří. Varovné analogie s americkou národní ekonomikou či dokonce s občanskou válkou jsou poněkud zavádějící – Evropané unii nevytvořili a nevytvoří a nikdo pro tuhle utopii umírat nehodlá. Lidé jsou ochotní obětovat život jen pro svůj národ."
• "V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (...) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (...) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (...) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle „záchrany“ jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (...) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (...) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (...) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (...) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených."

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Alexander Tomský ve Wikipedii