Chajim Weizmann

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chajim Weizmann

Chajim Weizmann byl chemik, sionistický vůdce a první prezident Státu Izrael.

Výroky[editovat]

  • Během svých dějin jsme se mezi národy, s nimiž jsme žili, neztratili. Zůstali jsme odlišní; odlišní náboženství, odlišní pohledem na svět, a proto jsme se octli mezi národy, s nimiž jsme žili, v menšině.
    Oni měli většinu a my jsme se octli v postavení, které nás učinilo ekonomicky nižší než tato většina, a tak vznikla složitá situace, která jak jsem řekl, svými vnějšími důsledky nutí Židy přecházet z jedné země do druhé, ale dnes je svět naší emigraci uzavřen. S možnými výjimkami Brazílie a Argentiny, a s možnou výjimkou drobné infiltrace do některých dalších zemí, není ve světě místo pro masu Židů, kteří nenacházejí místo ve svých dosavadních zemích.
    Morální důsledek této situace se zkombinoval s věkovitou tradicí příchylnosti k Palestině, tradicí, která představuje integrální součást našeho náboženství, tradici, která jak myslím, nás udělala takovými, jací jsme, paličatě, nezlomně oddaní zemi, kterou mnozí z nás ani neviděli, ale která byla ústřední součástí našich dějin, jež nás naučily hledět na Palestinu jako na zemi, kde chceme najít uskutečnění našeho věkovitého snu.
    • v roce 1930 na schůzce s britským ministrem kolonií lordem Passfieldem a ministrem zahraničí Arthurem Hendersonem[1]
  • Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
    Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
    V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
    Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
    Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?
    • v dopise náměstkovi ministra kolonií Johnu Shuckburghovi poté, co se dozvěděl že ve vysokých britských kruzích získává podporu představa jediného arabského státu v Palestině[2]
  • Otázka vzniku Židovského státu není rozhodováním mezi dobrem a zlem, ale rozhodováním mezi menší či větší nespravedlností. Nespravedlnost je nevyhnutelná a my se musíme rozhodnout, zda je lepší být nespravedlivý k palestinským Arabům, či k Židům.[3]
  • Měl nejhlubší vliv na ruskožidovské studenty v Evropě. Otištění jednoho z Achad Ha'Amových článků bylo vždycky událostí prvního významu. Byl nekonečně čten a diskutován. Byl tím, čím Ghándí byl pro mnoho Indů, co byl Mazzini pro mladou Itálii o století dříve.
    • prohlásil o Ašeru Ginsbergovi (Achad Ha-Am)[4]
  • Herzl se dopustil velkých chyb, ale měl pohled orla a byl velkou silou.
    • po smrti Theodora Herzla v dopise své snoubence[5]
  • Palestina bude židovská, tak jako Anglie je anglická.[6]
  • Svět se zdá být rozdělen na dvě části – na místa, kde Židé nemohou žít, a na ty, kam nesmějí vstoupit.
    • 6. července 1938 na konferenci v Évian-les-Bains ve Francii o židovských uprchlících[7]

Ve výrocích[editovat]

  • Dráždila ho jeho vlastní neschopnost vtisknout nové společnosti vlastní poselství sociálního pokroku, intelektuální integrity, estetické kultivovanosti a evidentní oddanosti míru. Izrael byl zrozen v násilí a konfliktu; a musel žít dál v podmínkách bojové pohotovosti.
    Byly doby, kdy se Weizmanna zmocňovaly palčivé obavy o vnitřní kvality Izraele. Ale kdykoli upadl do pochybností a lítosti, pohlédl ven z okna na Rechovot na svěže se zelenající zvlněné pláni a na nádherné pomerančovníkové háje obklopující vědecké laboratoře založení díky jeho inspiraci. V jasných dnech jeho pohled dosáhl až k Judským horám. Krajina před nimi byla poseta vesnicemi a městečky typickými pro nový rozmach židovské národní vitality. A pak se ho zmocnilo hluboké uspokojení a mysl se mu uklidnila, jak se slušelo na člověka, který se dožil, především díky vlastnímu úsilí, proměny své odvážné vize v živoucí a pevnou realitu v míře, jakou s ním nesdílela žádná osobnost soudobých dějin.
  • Muži šlechetný - já viděl tě,
však nepřiblížil se. Jen hlavu sklonil jsem a pokorně
jsem v zástupu se skryl. Neboť před tebou chci být jen zástupem.
Chci poslouchat a naslouchat, co pravíš.
Jsi vyzkoušen a Bůh je při tobě,
poslední mého lidu živote,
lidu, jenž čeká na zoufalé mezi.

Reference[editovat]

  1. GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha : BB Art, 2002. 79 s. ISBN 80-7257-740-9. [Dále jen: Izrael: Dějiny.]
  2. Izrael: Dějiny. s. 102
  3. SMITH, Ch. D. Palestine and the Arab-Israeli Conflict: A History with Documents. Boston : Bedfort/St.Martin's, 2001. ISBN 978-0-312-20828-8. s. 21
  4. SACHAR, Howard M. Dějiny Státu Izrael. Praha : Regia, 1999. ISBN 80-902484-4-6. s. 73. [Dále jen: Dějiny Státu Izrael.]
  5. Dějiny Státu Izrael. s. 79.
  6. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha ** Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. s. 42.
  7. 7. Tamuz [online]. Eretz.cz, [cit. 2008-04-05]. Dostupné online.
  8. Dějiny Státu Izrael. s. 280-281.
  9. ČAPKOVÁ, Kateřina. Češi, Němci, Židé? Národní identita Židů v Čechách. Praha : Paseka, 2005. 355 s. ISBN 80-7185-695-9. S. 232-233.  

Externí odkazy[editovat]