Clive Staples Lewis

Z Wikicitátů
Přejít na: navigace, hledání
Pomník v Belfastu

Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast – 22. listopadu 1963, Oxford) byl irský spisovatel.


  • Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?
    • z knihy Čtyři lásky, str. 34
  • Bůh k nám potichu mluví uprostřed našich potěšení, hovoří v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět.
    • z knihy Problém bolesti, str. 74
  • Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. ... Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. ... Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. ... Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz...
    • z knihy K jádru křesťanství, str. 24
  • Bylo by obtížné a pro mě dokonce odpuzující předpokládat, že Ježíš nikdy nepoložil skutečnou otázku, tedy otázku, na kterou neznal odpověď. To by z jeho lidství učinilo něco tak nepodobného našemu, že by se to už sotva mohlo nazývat lidstvím. Je pro mě snazší věřit, že když se zeptal: „Kdo se mě dotkl?“ (Lk 8,45), opravdu to chtěl vědět.
    • esej Poslední noc světa, kniha Sloni a kapradí, str. 54
  • Neboť to, co přichází, je soud; šťastni jsou ti, které zastihne, jak pracují ve svých povoláních, ať už se chystají krmit prasata nebo vytvářejí dobré plány, aby zachránili lidstvo o sto let později před nějakým velkým zlem. Teď opravdu spadla opona. Ta prasata nikdy nebudou nakrmena, velké tažení proti bílému otrokářství nebo vládní tyranii nikdy nedostane šanci zvítězit. To nevadí; byli jste na svém místě, když přišla inspekce.
  • Strach je emoce; a je zhola nemožné – dokonce fyzicky nemožné – udržet si nějakou emoci dlouhou dobu. ... Krizové pocity jakéhokoli druhu jsou ze své povahy přechodné. Pocity přicházejí a odcházejí, a když přijdou, lze jich využít dobrým způsobem; nemohou však být naší pravidelnou duchovní stravou.
    • esej Poslední noc světa, kniha Sloni a kapradí, str. 61
  • Věřím v politickou rovnost. Jsou však dva navzájem opačné důvody, proč být demokratem. Můžete si myslet, že všichni lidé jsou tak dobří, že se mohou podílet na vládě republiky, a tak moudří, že republika potřebuje jejich radu. To je podle mého názoru falešná, romantická nauka o demokracii. Na druhé straně můžete věřit, že padlí lidé jsou tak zkažení, že žádnému z nich není možno svěřit nekontrolovanou moc nad jeho spoluobčany. Věřím, že toto je pravým důvodem demokracie - jak říká lord Acton - že „všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně“. Jedinou nápravou bylo odnětí pravomocí a jejich náhrada zákonnou fikcí rovnosti.
    • esej Jednotlivec a kolektiv, kniha Sloni a kapradí, str.12
  • Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství[1]
  • Rozdíl mezi totalitním zřízením a demokracií způsobuje nesmrtelnost. Trvá-li život člověka pouhých sedmdesát let, pak je stát nebo národ důležitější než jednotlivec. Pokud má však křesťanství pravdu, je jedinec důležitější, neboť je věčný. [2]
  • Za druhé světové války plakáty hlásaly, že "lehkomyslné řeči nás mohou stát život". Právě tak je pravda, že "lehkomyslný život nás může stát řeči". Náš lehkomyslný život přijde do řečí světa, kterému tak dáváme příležitost zpochybnit pravdu křesťanství samého. [3]

Reference[editovat]

  1. C. S. Lewis: K jádru křesťanství, Návrat domů 1993, ISBN 80-85495-19-8, str. 42
  2. C. S. Lewis: K jádru křesťanství, Návrat domů 1993, ISBN 80-85495-19-8
  3. C. S. Lewis: K jádru křesťanství, Návrat domů 1993, ISBN 80-85495-19-8, str. 142

Externí odkazy[editovat]