Clive Staples Lewis
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Pomník v Belfastu
Clive Staples Lewis (29. listopadu 1898, Belfast, Severní Irsko, Spojené království – 22. listopadu 1963, Oxford, Anglie, Spojené království) byl irský spisovatel.
Dílo[editovat]
K jádru křesťanství[editovat]
- Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…[1]
— K jádru křesťanství, strana 24
Čtyři lásky[editovat]
- Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?[2]
— Čtyři lásky, strana 34
Problém bolesti[editovat]
- Bůh k nám potichu mluví uprostřed našich potěšení, hovoří v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět.[3]
— Probém bolesti, strana 74
Sloni a kapradí[editovat]
- Strach je emoce; a je zhola nemožné – dokonce fyzicky nemožné – udržet si nějakou emoci dlouhou dobu. … Krizové pocity jakéhokoli druhu jsou ze své povahy přechodné. Pocity přicházejí a odcházejí, a když přijdou, lze jich využít dobrým způsobem; nemohou však být naší pravidelnou duchovní stravou.[4]
— Sloni a kapradí, esej Poslední noc světa, strana 61
Reference[editovat]
- ↑ LEWIS, Clive Staples. K jádru křesťanství. Překlad Šárka Grauová. druhé. vyd. Praha : Návrat domů, 1993. 155 s. ISBN ISBN 80-85495-19-8. S. 24.
- ↑ LEWIS, Clive Staples. Čtyři lásky. Překlad Eva Hoznauerová. druhé. vyd. Praha : Návrat domů, 2013. 141 s. ISBN 978-80-7255-283-2. S. 34.
- ↑ LEWIS, Clive Staples. Problém bolesti. Překlad Jana Pošmourná. druhé. vyd. Praha : Návrat domů, 2013. 157 s. ISBN 978-80-7255-284-9. S. 74.
- ↑ LEWIS, Clive Staples. Sloni a kapradí. Překlad Tomáš Adámek. druhé. vyd. Praha : Návrat domů, 2015. 110 s. ISBN 978-80-7255-317-4. S. 61.
Externí odkazy[editovat]
Encyklopedický článek Clive Staples Lewis ve Wikipedii
