Dílo:Tři kamarádi

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tři kamarádi (v originále Drei Kameraden) je román, který napsal Erich Maria Remarque; román vyšel poprvé v roce 1936.

Výroky[editovat]

  • Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě.
  • Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na vírubudoucnost, na snyštěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –“[1]

Reference[editovat]

  1. REMARQUE, Erich Maria. Tři kamarádi. Překlad Karel Houba, Věra Houbová. 1. vyd. Praha : SNKLU, 1962. 382 s.  

Externí odkazy[editovat]