Dílo:Tři muži ve člunu

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tři muži ve člunu (1889) je humoristický román anglického spisovatele Jeroma Klapky Jeroma (2. května 1859 - 14. června 1927). Vypráví o lodním výletě tří přátel po řece Temži. Řadí se mezi nejvýznamnější humoristická díla anglické literatury. Deset let po jeho vydání napsal Jerome volné pokračování, Tři muži na toulkách (1900), v Česku zpravidla obě knihy vycházejí v jediném svazku pod souhrnným názvem Tři muži ve člunu a na toulkách.


  • Na tomhle nádraží nikdy nikdo neví, odkud který vlak vyjíždí, nebo kam který vlak, když už odněkud vyjíždí, dojíždí, no tam prostě nikdy nikdo neví nic.
    (Tři muži ve člunu, kapitola V)
  • Žádný muž nedokáže už deset minut potom, co se s manželkou rozloučil, popsat, co měla na sobě.
    (Tři muži na toulkách, kapitola II)
  • Třikrát řekl: „Zaplať pámbu, konečně je to v kupě.“ A dvakrát řekl: „Není to v kupě, herdek krucinál.“ Co řekl potřetí, to se snažím zapomenout.
    (Tři muži na toulkách, kapitola III)
  • Kdyby mě na ulici někdo zastavil a chtěl moje hodinky, tak bych mu je pochopitelně nedal. Kdyby mi začal vyhrožovat, že si je tedy vezme násilím, pak bych patrně, i když nejsem žádný rváč, udělal všechno, abych je před ním ochránil. Kdyby však prohlásil, že má v úmyslu je získat nějakým soudním řízením, pak bych je vytáhl z kapsy a podal mu je, a ještě bych si myslel, že jsem z toho vyvázl lacino.
    (Tři muži na toulkách, kapitola V)
  • Návštěvu Prahy jsme byli nuceni poněkud prodloužit. Praha je totiž jedno z nejzajímavějších měst v Evropě. Její kameny jsou prosáklé historií a bájemi; každé její předměstí určitě bylo někdy bojištěm.
    (Tři muži na toulkách, kapitola VIII)
  • Ale my jsme v těch určitých pražských ulicích přece jen mluvili německy; nezbývalo nám totiž nic jiného než mluvit buď německy nebo nijak. Čeština je prý jazyk velice starobylý a vysoce vědecky pěstěný. Její abeceda má čtyřicet dvě písmena, takže cizinci připomíná čínštinu. To není řeč, kterou by člověk mohl rychle pochytit.
    (Tři muži na toulkách, kapitola VIII)
  • Ten, kdo znalost angličtiny rozšířil od mysu sv. Vincence až po Ural, to je Angličan, který, ačkoli není buď schopen, nebo ochoten se naučit jedinému slůvku z kteréhokoli cizího jazyka, cestuje s peněženkou v ruce do všech koutů evropského kontinentu. Možná, že vás šokuje jeho ignorance, možná, že vám jde na nervy jeho omezenost, možná že vás zlobí jeho drzost. Ale to pranic nemění na tom praktickém faktu, že je to on, kdo poangličťuje Evropu.
    (Tři muži na toulkách, kapitola XI)
  • Hostinský řekl na svou omluvu, že jsme mu připadali jako Angličani. A to se nedá brát jako metafora. V Evropě si lidé doopravdy myslí, že každý Angličan je cvok. O tom jsou zrovna tak pevně přesvědčeni, jako je každý anglický venkovan přesvědčen, že Francouzi se živí žábami.
    (Tři muži na toulkách, kapitola XII)

Související[editovat]