František Dostál

Z Wikicitátů


František Dostál (2012)

František Dostál (21. července 1938, Praha – 5. prosince 2022) byl český reportážní a dokumentární fotograf žijící v Praze.

Výroky[editovat]

  • Fotografie nemají šidit, i když si chodíme po světě a ukrutně nevidíme. Vymýšlíme si rádobypoetické definice, šifrujeme řeč fotografie do symbolů, a přitom fotografie je tou nejpravdivější lží a její půvab spočívá v rukopisu. I na fotografii se lepí přespříliš parazitů. (Život je prevít, ale krásnej…)
  • Když už si člověk nechal říkat fotograf, přestože mu tahle činnost byla po celý život pouhopouhou zábavou a prostředkem k poznávání vrstevníků, měl by sestavit ze svých obrázků knížku mluvící jeho řečí. (Život je prevít, ale krásnej…)
  • Připomíná mi to řeči nad číší dobrého vína – o vinaři se mluví až poté, když se víno ochutná. Na vinaře lze i zapomenout, avšak příjemný pocit z vína zůstává. (Život je prevít, ale krásnej…)
  • Ty fotografie svědčí o tom, co jsme tehdy dělali, kam jsme chodili, jaká byla doba. Dnes by vzniknout nemohly, protože dnes je problém na veřejnosti vyfotit i někoho oblečeného.[1]

Ve výrocích[editovat]

  • Ach, to stále se opakující bláznovství! Jistěže ano. Pokud bude každý usilovný, najde také krásné fotografie, ale František Dostál bude jen jediný. Stále to bude on, i přes svůj věk plachý kluk s fotoaparátem a se smyslem zachytit šmíru, a přitom i vtip.[2]
    Radek Burda
  • Bohumil Hrabal o sobě tvrdil, že není vlastně spisovatel, ale zapisovatel. A František Dostál se nepředstavuje jako fotograf, nýbrž fotografující. To není náhodná podobnost slovních hříček. Oba tak ve zkratce představují svou tvůrčí metodu. Vše podstatné už je hotovo, jen to zapsat a vyfotografovat. Jen? Ach ano, má to maličký háček. K uplatnění této metody nestačí pořídit si psací stroj či fotografický aparát. Je nutné pořídit si srdce, ten nejdražší, nejcitlivější i nejkřehčí aparát na světě.
    Jiří Teper
  • Budete-li v pokušení s někým a s něčím srovnávat Františka Dostála, poměrně záhy dojdete k přesvědčení, že žádný nový směr nezaložil a ani se k tomu nechystá. Uprostřed moře živé fotografie ho můžete odrazit téměř v komkoliv a kohokoliv zase v něm. Vymezuje ho ovšem obzvláštní smysl pro humor, takže mu mohou jít za kmotry Francouz Robert Doisneau a Američan Elliott Erwitt, které má opravdu rád.
    Jiří Šerých
  • Dostálovy snímky jsou svědectvím času, přitom se mu pořád nějak kutálejí do legrace. On totiž František Dostál má raději úsměv než pláč.
    František Cinger
  • Dříve byl prostě kontrast života větší, což krásně zachytil třeba kolega František Dostál. Dnes to není tak markantní, protože se obrazně řečeno, značkové zboží velice přiblížilo vietnamskému, mnohdy k nerozeznání.
    Miroslav Hucek
  • Fotograf žije dvakrát.[1]
    Alena Vykulilová (parte Františka Dostála)
  • František Dostál je fotograf nejčistšího zrna. Osobitý a jemu vlastní laskavý pohled na náš často krutý svět nám polidšťuje duši.
    Josef Kobra Kučera
  • František Dostál je osobnost. Samorostlá, výsostně individuální, nikoliv intelektuální. Blíž Hrabalovi než Škvoreckému, blíž k Ladovi než Steibergovi.
    Ivan Hanousek
  • František Dostál patří k nejpozoruhodnějším zjevům české fotografie 20. století. Proslul svou foto-analýzou všedního života, která byla mnohdy tak „přesná“, až ho někteří závistivci obviňovali, že snad své snímky pracně inscenuje. Jenže Dostál nic inscenovat nemusí (ač to dělávali i ti největší z největších, jak už dnes víme). Dostál prostě vidí.
    Jan Stern
  • Je to typ vtipné magazínové fotografie, který někde přerostl v lidský projev s citovým a estetickým nábojem. František Dostál sleduje život laskavým pohledem. Všímá si spontánních výjevů a chování lidí s pochopením, bez výsměchu či ponižování těch druhých. Žije prostě s nimi.
    Ludvík Baran
  • Jsem rád, že František má také rád tu “holku” Fotografii, která je jakýmsi svědomím minulosti. Pamatuji si, že v dobách totality napsal o mých fotkách slova uznání, za něž mu bylo od politických činitelů vynadáno. Navíc mám rád jeho fotografie lidiček z ulice, protože je v nich člověčenství a humor.
    Josef Fousek
  • Lidé v pražských ulicích, lidé na plovárně, prostě lidé v situacích, které umí jen on. Ten jeho fotografický humor, typicky milý a svou častou absurditou neobvyklý, a přitom krásně pochopitelný.
    Rudolf Stáhlich (Františku Dostálovi)
  • O Františku Dostálovi se říká, že je fotografem humoru. Někdy jsou to takové prsaté řachandy s věncem půllitrů v rukou, častěji jde však o druh legrace, který vám jen slabě zacuká koutky rtů.
    Petr Vilgus
  • Rád bych potkal člověka, který ještě nikdy žádnou Dostálovu fotografii neviděl.
    Ondřej Neff
  • Už je to tak, František Dostál má s prominutím oči. A ta jeho laskavá kukadla jsou natolik drzá, že si dovolují vidět hledáčkem života věci nebývalé, jež unikají i těm, kteří pro jistotu nosí od očaře potvrzení v kapse, že ještě vidí dobře.
    Richard Crha
  • V tiskárně Mladé fronty jsem v sedmdesátých letech pracoval jako rytec a vídal Dostálovy fotografie tištěné v Mladém světě a Večerníku Praha. S kolegy jsme se nad nimi řechtali a já si myslel, že je autorovi vracejí. Až jsem je našel vyhozené v bednách, a byly polité i kafem! Udělal jsem z nich na stole pod sklem galerii a ostatní se na ně chodili koukat. Humor vždy chodí po klikatících se pěšinkách.
    Jaroslav Dodal
  • Vystihuje typicky „dostálovským” způsobem lidi kolem sebe. Má to cosi z americké pouliční fotografie. Dostál nepracuje s „podtexty”, jeho výpověď je přímá a celou svou podstatou spočívá na velkém daru objevného vidění.
    Jiří Macků
  • Závěrku svého fotoaparátu otevřel vždy jen, když mu to přikazovala intuice, nikoliv požadavek zadavatele. Jedině tak si mohl pro sebe zaručit skutečnou tvůrčí svobodu a vyhnul se obrazovému klišé.
    Dušan Veselý (Františku Dostálovi)

Reference[editovat]

  1. 1,0 1,1 Legendární fotograf František Dostál (†84) podlehl těžké nemoci. „Člověk by po sobě měl něco nechat,“ říkal. Blesk.cz [online]. 2022-12-06 [cit. 2022-12-06]. Dostupné online. (cs)
  2. Život na psí knížku. Ostrov, 2012.

Externí odkazy[editovat]