Přeskočit na obsah

George Whitefield

Z Wikicitátů
George Whitefield (1770)

George Whitefield (27. prosince 1714 – 30. září 1770) byl metodistický kazatel a evangelista, přítel Johna Wesleyho. Hrál významnou roli v Prvním velkém probuzení v Americe.

Výroky

[editovat]

O sobě

[editovat]
  • Mnoho jich dovede kázat evangelium lépe než já, ale nikdo nemůže kázat lepší evangelium.
    There are many who can may preach the gospel better than I can, but none can preach a better gospel.[1]
  • Bože, dej mi hlubokou pokoru, dobře vedenou horlivost, hořící lásku a sprostné oko, a pak ať lidé a ďáblové dělají to nejhorší, co mohou!
    God, give me a deep humility, a well-guided zeal, a burning love and a single eye, and then let men or devils do their worst![2]
  • Bůh chraň, abych měl s kýmkoliv cestovat čtvrt hodiny bez toho, abych s nimi mluvil o Kristu.
    God forbid that I should travel with anybody a quarter of an hour without speaking of Christ to them.[3]
  • Pane Ježíši, jsem unaven ve Tvém díle, ale ne jím. Nedokončil-li jsem svůj běh, dej mi ještě jednou jít a mluvit o Tobě v poli, zpečetit Tvou pravdu a pak se vrátit domů zemřít.
    Lord Jesus, I am weary in Thy work, but not of it. If I have not yet finished my course, let me go and speak for Thee once more in the field, seal Thy truth, and come home to die.[4]
  • Ať jméno Whitefield zahyne, ale Kristus ať je oslaven.
    Let the name of Whitefield perish, but Christ be glorified.[5]

O hříchu a pekle

[editovat]
Na tváři země není nic, co bych si ošklivil tolik jako zahálčivost či zahálčivé lidi.
There is not a thing on the face of the earth that I abhor so much as idleness or idle people.[6]
  • Jestli jedna zlá myšlenka, jedno zlé slovo, jeden zlý skutek zasluhují věčné zatracení, kolik pekel, mí přátelé, zasluhuje každý z nás, jejichžto životy byly jednou neustálou vzpourou vůči Bohu!
    If one evil thought, if one evil word, if one evil action, deserves eternal damnation, how many hells, my friends, do every one of us deserve, whose whole lives have been one continued rebellion against God![7]
  • Bojím se, že mnozí kazatelé i [obyčejní] lidé se chtějí Bohu doporučit svou upřímností; myslí si, 'děláme-li, co můžeme, jsme-li upřímní, Ježíš Kristus se nad námi smiluje.' Ale, prosím, co je v naší upřímnosti, co by nás mohlo Bohu doporučit? Žádný přirozený člověk není upřímný, dokud nás Bůh neučiní novými stvořeními v Kristu; a tedy, spoléháš-li se na svou upřímnost pro své spasení, tvá upřímnost tě zatratí.
    I fear many ministers as well as people want to recommend themselves to God by their sincerity; they think, 'If we do all we can, if we are but sincere, Jesus Christ will have mercy on us.' But pray what is there in our sincerity to recommend us to God? There is no natural man sincere till God makes us new creatures in Christ; and, therefore, if you depend on your sincerity for your salvation, your sincerity will damn you.[8]
  • Ponechán sám sobě je člověk napůl zvíře a napůl ďábel.
    Left to himself, man is half beast and half devil.[9]

O Bibli

[editovat]
  • Jestliže se jednou postavíme nad Bible a nebudeme ze Slova Božího činit naše jediné pravidlo víry i praxe, brzy budeme otevření všem druhům klamu a budeme ve velkém nebezpečí, že ztroskotáme ve víře a v dobrém svědomí.
    If we once get above our Bibles and cease making the written Word of God our sole rule both as to faith and practice, we shall soon lie open to all manner of delusion and be in great danger of making shipwreck of faith and a good conscience.[10]
  • Za jeden měsíc čtení Knihy Boží jsem získal více pravého poznání, než bych kdy mohl nabýt ze všech lidských spisů.
    I got more true knowledge from reading the Book of God in one month, than I could ever have acquired from all the writings of men.[11]
  • Slovo Bible, tedy kniha, kterou držím v ruce, se příhodně užívá na svatá písma, protože jsou knihou Boží, jím napsanou, to jest, z jeho příkazu a těmi, kteří k tomu byli inspirováni, ponuknuti; a přece ze všech spisů na světě jsou nejvíc zanedbávána! Bůh se milostivě uráčil být autorem, a lidé přesto nebudou jeho knihu číst. Je jen málo těch, kdo si tuto Knihu Boží, velikou chartu spásy, aspoň jednou pořádně přečetlo.
    The word Bible, or book, which I have in my hand, is well applied to the holy scriptures, because it is the book of God, written by him that is, by his order and by those who were inspired by him for that end; and yet, of all writings in the world, these are most neglected! God has condescended to become an author, and yet people will not read his writings. There are very few that ever gave this Book of God, the grand charter of salvation, one fair reading through.[12]

O kázání a kazatelích

[editovat]
Důvod, proč jsou sbory tak mrtvé, je, že jim kázají mrtví lidé. Jak mohou mrtví lidé zplodit živé děti?
The reason why congregations have been so dead is because they have dead men preaching to them. How can dead men beget living children?[13]
  • Je to ubohé kázání, které nikoho nepohorší; které nezpůsobí, že je posluchač nespokojen buď se sebou nebo s kazatelem.
    It is a poor sermon that gives no offense; that neither makes the hearer displeased with himself nor with the preacher.[14]
  • Jako Bůh nemůže národu nebo lidu seslat větší požehnání než jim dát věrné, upřímné a spravedlivé kazatele, tak největší prokletí, které Bůh vůbec může seslat na lidi v tomto světě, je vydat je na pospas slepým, neznovuzrozeným, tělesným, vlažným a necvičeným vůdcům.
    As God can send a nation or people no greater blessing than to give them faithful, sincere and upright ministers, so the greatest curse that God can possibly send upon a people in this world is to give them over to blind, unregenerate, carnal, lukewarm and unskilled guides.[15]

Ostatní

[editovat]
  • Ježíš byl Bohem a člověkem v jedné osobě, aby Bůh a člověk spolu mohli být opět šťastni.
    Jesus was God and man in one person, that God and man might be happy together again.[16]
  • Jako byl Kristus narozen z lůna Panny, tak musí být duchovně zformován v našich srdcích. Jako zemřel za hřích, tak my musíme umřít hříchu. A jako vstal znovu z mrtvých, tak i my musíme opět povstat k duchovnímu životu.
    As Christ was born of the Virgin's womb, so must He be spiritually formed in our hearts. As He died for sin, so must we die to sin. And as He rose again from the dead, so must we also rise to a divine life.[17]
  • Neboj se svého slabého těla, neboť jsme nesmrtelní, dokud naše práce neskončí.
    Fear not your weak body, we are immortal till our work is done.[18]
  • Skutky? Skutky? Člověk že by se měl dostat do nebe skrze skutky? To bych spíš očekával, že vyleze na měsíc po laně s písku!
    Works? Works? A man get to heaven by works? I would as soon think of climbing to the moon on a rope of sand![19]

Ve výrocích

[editovat]
  • Kde je takové přímé kázání jako Whitefieldovo? Četli jste někdy nějaké z jeho kázání? Nebude jej považovat za výmluvného; nemůžete si to o něm myslet. Jeho výrazy byly kostrbaté, často velmi nevybrané a nesouvislé. (…) Ale v čem spočívala jeho výmluvnost? Ne ve slovech, které čtete, ale v tónu, kterým je přednášel, v té naléhavosti, kterou pociťoval, a v slzách, které stékaly po jeho tváři, a ve vylévání jeho duše. Důvod, proč byl výmluvný, byl v tom, co jeho slova znamenala. Byl výmluvný, protože mluvil přímo ze srdce — z nejvnitřnějších hlubin člověka. Viděli jste, že když mluvil, mínil, co říkal. Nemluvil jako z povolání nebo z pouhé mašinérie, ale kázal, co cítil, že je pravda a co si nemohl pomoci nekázat. Když jste ho slyšeli mluvit, nemohli jste si pomoci, abyste nepociťovali, že to byl člověk, který by zemřel, kdyby nemohl kázat.
    Where is the right down preaching, such as Whitefield's? Have you ever read one of his sermons? You will not think him eloquent; you can not think him so. His expressions were rough, frequently very coarse and unconnected. (…) But where lay his eloquence? Not in the words you read, but in the tone in which he delivered them, and in the earnestness with which he felt them, and in the tears which ran down his cheeks, and in the pouring out of his soul. The reason why he was eloquent was just what the word means. He was eloquent, because he spoke right out from his heart — from the innermost depths of the man. You could see when he spoke that he meant what he said. He did not speak as a trade, or as a mere machine, but he preached what he felt to be the truth, and what he could not help preaching. When you heard him preach, you could not help feeling that he was a man who would die if he could not preach.[20]
    — Charles Spurgeon
  • Často, když jsem četl o jeho životě, jsem si uvědomoval tu zvláštní živost, když jsem se k němu obrátil. On žil. Ostatní lidé se zdáli být naživu jen napůl, ale Whitefield byl plný života, ohně, síly. Můj osobní vzor, můžu-li něco takového mít, patřičně podřízený mému Pánu, je George Whitefield; ale v zcela nedostatečných krůčcích musím následovat v jeho slavné stopě.
    Often as I have read his life I am conscious of distinct quickening whenever I turn to it. He lived. Other men seemed to be only half-alive; but Whitefield was all life, fire, wing, force. My own model, if I may have such a thing in due subordination to my Lord, is George Whitefield; but with unequal footsteps must I follow in his glorious track.[21]
    — Charles Spurgeon
  • Přišel jsem k závěru, že nikdo neučinil více dobrého ve svém čase a generaci než [George Whitefield]. Byl pravým hrdinou, a to v tom nejvyšším a nejlepším smyslu. Jeho dílo obstojí v ohni a oslaví Boha, když díla mnohých jiných budou zapomenuta. A pro toto dílo, věřím, Anglie dluží jeho osobě dluh, který dosud nesplatila.
    I come to the conclusion that no man has ever done more good in his day and generation than [George Whitefield]. He was a true hero, and that in its highest and best sense. He did a work that will stand the fire, and glorify God, when many other works are forgotten. And for that work I believe that England owes a debt to his character which England has never yet paid.[22]
    — John Charles Ryle
  • Největší kazatel, jakého Anglie kdy zrodila.
    The greatest preacher that England has ever produced.[23][24]
    — Martyn Lloyd-Jones
  • (V odpovědi na otázku jedné ženy, zdali coby arminián očekává, že v nebi uvidí Whitefielda, který byl kalvinista:) Ne. (...) Ale nepochopte mě špatně, madam: George Whitefield byl tak zářivou hvězdou na obloze Boží slávy a bude stát tak blízko jeho trůnu, že někdo jako já, kdo je nejmenší z nejmenších, jej nezahlédne ani letmo.
    No. (…) Do not misunderstand me, madam; George Whitefield was so bright a star in the firmament of God's glory, and will stand so near the throne, that one like me, who am less than the least, will never catch a glimpse of him.[25]
    — John Wesley

Reference

[editovat]
  1. ↑ IRONSIDE, H. A. Lectures On Acts. [s.l.] : Solid Christian Books, 2015. 334 s. Dostupné online. ISBN 1514818566. (angličtina) 
  2. ↑ WHITEFIELD, George. The Works of the Reverend George Whitefield, M.A., Late of Pembroke-College, Oxford, and Chaplain to the Rt. Hon. the Countess of Huntingdon: Containing All His Sermons and Tracts which Have Been Already Published ; with a Select Collection of Letters Written to His Most Intimate Friends, and Persons of Distinction, in England, Scotland, Ireland, and America, from the Year 1734, to 1770 ; Including the Whole Period of His Ministry ; Also, Some Other Pieces on Important Subjects, Never Before Printed, Prepared Himself for the Press. Svazek 1. London : Edward and Charles Dilly, 1771. 480 s. Dostupné online. S. 33. (angličtina) 
  3. ↑ REID, Alvin. Introduction to Evangelism. Nashville, Tennessee : B&H Publishing Group, 1998. 362 s. Dostupné online. ISBN 1433668971. S. 109. (angličtina) 
  4. ↑ GILLIES, John. Memoirs of the Life and Character of the Rev. George Whitefield: A.M., of Pembroke College, Oxford, and Chaplain to the Right Hon. the Countess Dowager of Huntingdon. Redakce Aaron C. Seymour. Lexington : T. T. Skillman, 1823. 323 s. Dostupné online. S. 236. (angličtina) 
  5. ↑ WHITEFIELD, George. Sketches of the life and labours of the Rev. G. W. To which are added two discourses, preached in the year 1739. London and Edinburgh : John Johnstone, 1849. 312 s. Dostupné online. S. vi. (angličtina) 
  6. ↑ GILLIES, John. Memoirs of Rev. George Whitefield, revised and corrected with large additions and improvements, to which is appended an extensive collection of his sermons and other writings. Middletown : Hunt & Noyes, 1838. 648 s. Dostupné online. S. 579. (angličtina) 
  7. ↑ Ibid., s. 456.
  8. ↑ The great sermons of the great preachers,; masterpieces of pulpit eloquence of all ages and countries. London : Ward and Lock, 1857. 568 s. Dostupné online. S. 258. (angličtina) 
  9. ↑ SPURGEON, Charles. Grace Abounding Over Abounding Sin: A Sermon (No. 2012), delivered on Lord's-Day Morning, March 4, 1888 [online]. Christian Classic Ethereal Library, 1.6.2005, [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (angličtina)
  10. ↑ WHITEFIELD, George. The Works of the Reverend George Whitefield, M.A., Late of Pembroke-College, Oxford, and Chaplain to the Rt. Hon. the Countess of Huntingdon: Containing All His Sermons and Tracts which Have Been Already Published ; with a Select Collection of Letters Written to His Most Intimate Friends, and Persons of Distinction, in England, Scotland, Ireland, and America, from the Year 1734, to 1770 ; Including the Whole Period of His Ministry ; Also, Some Other Pieces on Important Subjects, Never Before Printed, Prepared Himself for the Press. Svazek 5. London : Edward and Charles Dilly, 1772. 474 s. Dostupné online. S. 27. (angličtina) 
  11. ↑ NEWELL, Daniel. The life of Rev. Geo. Whitefield: from the London Tract Society; with choice selections from the editions by Drs. Gillie & Phillips. New York : R. T. Young, 1853. 218 s. Dostupné online. S. 17. (angličtina) 
  12. ↑ Memoirs of Rev. George Whitefield, revised and corrected with large additions and improvements, to which is appended an extensive collection of his sermons and other writings. S. 583.
  13. ↑ PHILLIP, Robert. The life and times of the reverend George Whitefield, M.A.. London : George Virtue, 1838. 588 s. Dostupné online. S. 157. (angličtina) 
  14. ↑ MANSER, Martin H.. The Westminster Collection of Christian Quotations. 1.. vyd. Louisville, Kentucky : Westminster John Knox Press, 2001. 497 s. Dostupné online. ISBN 0664222587. S. 339. (angličtina) 
  15. ↑ Memoirs of Rev. George Whitefield, revised and corrected with large additions and improvements, to which is appended an extensive collection of his sermons and other writings. S. 454.
  16. ↑ WHITEFIELD, George. Letters of George Whitefield, for the Period 1734-1742. Edinburgh : The Banner of Truth Trust, 1976. 570 s. Dostupné online. S. 173. (angličtina) 
  17. ↑ Memoirs of Rev. George Whitefield, revised and corrected with large additions and improvements, to which is appended an extensive collection of his sermons and other writings. S. 419.
  18. ↑ Ibid., s. 127.
  19. ↑ WAKELEY, Joseph Beaumont. The prince of pulpit orators: a portraiture of Rev. George Whitefield, M.A.: illustrated by anecdotes and incidents. New York : Carlton & Lanahan, 1871. 400 s. Dostupné online. S. 54. (angličtina) 
  20. ↑ SPURGEON, Charles. Spiritual Revival, the Want of the Church: A Sermon (No. 2598), intended for reading on Lord's-day, November 27th, 1898 [online]. The Spurgeon Archive, [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (angličtina)
  21. ↑ DRUMMOND, Lewis A. Spurgeon: Prince of Preachers. Grand Rapids : Kregel Publications, 1992. 895 s. Dostupné online. ISBN 0825498309. S. 219. (angličtina) 
  22. ↑ RYLE, John Charles. A Sketch of the Life and Labors of George Whitefield. New York : Anson D.F. Randolph, 1854. 44 s. Dostupné online. S. 39. (angličtina) 
  23. ↑ TAYLOR, George Aitken. The Presbyterian Journal. Svazek 29. Weaverville, N. C. : Southern Presbyterian Journal Company, 1970. S. 42. (angličtina) 
  24. ↑ WIERSBE, Warren W. 50 People Every Christian Should Know: Learning from Spiritual Giants of the Faith. Grand Rapids, Michigan : Baker Books, 2009. 400 s. Dostupné online. ISBN 1441204008. S. 39. (angličtina) 
  25. ↑ SCHWENK, James L. Catholic Spirit: Wesley, Whitefield, and the Quest for Evangelical Unity in Eighteenth-Century British Methodism. Lanham, Maryland : Scarecrow Press, 2008. 141 s. Dostupné online. ISBN 0810858371. S. 1. (angličtina) 

Externí odkazy

[editovat]
Citováno z „https://cs.wikiquote.org/w/index.php?title=George_Whitefield&oldid=150469“