Lubomír Lipský

Lubomír Lipský (19. dubna 1923, Pelhřimov - 2. října 2015) byl český herec.

Výroky

Závidím mladým lidem, že jsou mladí. Závidím dobrým hercům, že jsou tak dobří. A špatným hercům, že jsou tak špatní, a přesto hrají. Ano, někdy bývám závistivý. A představte si, že jsou chvíle, kdy závidím i sám sobě!^[1]
Byl mi kdysi přidělen punc komika, což je pro mě titul významný a čestný. Myslím, že humor má moc člověka polidštit, uvolnit v něm ventil, kterým odcházejí všechny starosti, smutky a bolesti. Proto ho mám rád…^[2]
Bavilo mě líčit se. Miloval jsem vůni šminek, mastixu. Někteří kolegové byli nešťastní, když museli lepit kníry. Já ne. Já jsem se vždycky rád schovával za nějaký ten knír, knírek, štrupík, bíbr, šnůrbart, kufr, bradku, pejzy, licousy, kotletky, tupé, glacny… To bylo zamlada. Teď zastara už nemám důvod se zestařovat, takže v maskérně většinou prohlásím: „Nelíčit, netělkovat, nepudrovat, nechť hraje stařecká tvář sama sebe, jak nejlíp umí!“^[2]
Oslovení kluku bylo pro nás synonymum mladého ducha. Můžou být přece sedmdesátiletí kluci a patnáctiletí starci. Kluk není měřítko pro léta, ale spíš pro náboj. Elan vital se tomu říká… Takže i dnes občas myslím, že jsem ještě kluk. Koneckonců – jako mladík jsem hrával dědky, proč bych si dnes nezahrál na mladíka. Klukovinama se člověk dokáže odpoutat i od každodenního životního stereotypu.^[2]
Publikum je vždycky nevypočitatelné, to je jedna velká neznámá. Za svých více než padesát let herecké praxe jsem odehrál pěkných pár desítek tisíc představení a výstupů a neodvážil bych se tvrdit, že jsem publiku porozuměl, že se mi podařilo odhalit zákony reakce obecenstva.^[2]
Nevěřte hercům, kteří říkají, že se nebojí obecenstva. Není to pravda. My se vás vždycky trochu bojíme, jedni více, druzí méně; to konečně záleží na druhu a stavu našich hereckých nervů. A ty jsou, můžu říct z vlastní zkušenosti, poněkud labilnější.^[2]
Samozřejmě, že si myslím, že nejlepší škola pro herce (a nejen proto, že pozná nejrůznější podoby publika) je divadlo. Tady má největší šanci střídat typy, charaktery, žánry. Měl jsem v tom smyslu štěstí, protože Městská divadla pražská měla a mají ve znaku repertoár bohatý a různorodý. Snad to mohu tvrdit, vždyť jsem sem přišel v roce 1950 z tehdejšího Realistického divadla a zakotvil tu nadlouho, předlohou…^[2]
Práce s mladými je rozhodně radostnější pro mě než pro ně – hrát se starcem. Je to potěšení, na těch nejlepších vidět ten mladický elán, tu chuť, lehkost a radost z hraní. Není na nich ani zblízka vidět nějakou upocenost, křeč, námahu. Myslím si, že i my jsme v dobách svých začátků byli takoví. Oni mi vlastně nedovolí upotit se, ztěžknout nebo ztupnout.^[2]
Ženských rolí mám na svědomí celou řadu. Asi to bude tím, že jsem měl obličej spíše kulatý, nijak zvlášť výrazný, žádné tvrdě řezané rysy jako třeba Sylvester Stallone. Stačilo nalepit řasy, vymodelovat ústa, nasadit paruku – a proměna byla hotová. Zřejmě jsem se jako dáma osvědčil. Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila. Někdy mě napadaly myšlenky zůstat ještě chvíli tetou, vyjít si na ulici a popovídat si s druhými děvčaty o mnoha věcech, které mně jakožto mužovi jsou utajeny. Rád bych se totiž aspoň jednou v životě dozvěděl, o čem si povídají dámy jen tak mezi sebou.^[2]

Reference

↑ Moudra slavných. Výběr Reader’s Digest, červenec 2004, s. 77. ISSN 1210-7077.
↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ^2,4 ^2,5 ^2,6 ^2,7 Výstavní panely expozice k 90. narozeninám Lubomíra Lipského ve foyer Divadla ABC v Praze, duben 2013. Původní zdroj citátů neuveden.

Externí odkazy

Encyklopedický článek Lubomír Lipský ve Wikipedii
Kategorie Lubomír Lipský ve Wikimedia Commons

[vyber-200407-1] Moudra slavných. Výběr Reader’s Digest, červenec 2004, s. 77. ISSN 1210-7077.

[divadloabc-duben2013-2] 2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ^2,4 ^2,5 ^2,6 ^2,7 Výstavní panely expozice k 90. narozeninám Lubomíra Lipského ve foyer Divadla ABC v Praze, duben 2013. Původní zdroj citátů neuveden.

[1]

[2]