Matěj z Janova

Z Wikicitátů
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání


Mistr Matěj z Janova (před 1355 – 30. listopadu 1394) byl český kněz, kazatel a spisovatel považovaný díky svému spisu Pravidla Starého a Nového zákona (Regulae Novi et Veteri Testamenti) za jednu z nejvýznamnějších postav rané české reformace.

Dílo[editovat]

Pravidla Starého a Nového zákona[editovat]

  • Je to Bible, kterou jsem si od svého mládí zamiloval a nazýval svou přítelkyní a nevěstou, ano matkou krásného milování a poznání, bázně a svaté naděje.[1]
  • Bible jest a musí být první a základní věcí každému vzdělanému křesťanu.[2]
  • Když jsem viděl, že přemnozí nosívají s sebou vždy a všude ostatky a kosti různých světců, každý k své ochraně a ze své zvláštní zbožnosti, já jsem si zvolil Bibli, svou vyvolenou, za družku svého putování, abych ji nosil s sebou stále a všude po svém boku pohotově na svou ochranu a pro svou ustavičnou útěchu, i v protivenstvích. Za užitečnější věc jsem totiž uznal míti u sebe vždy slova a učení svatých proroků, Krista a apoštolů a evangelistů, nejspasitelněji ke všemu napomáhající a nejlahodněji se mnou rozmlouvající, než jejich kosti neb jiné takové neživé věci.[3]
  • Kratičký náš pozemský život, plný bědného lopocení a lítosti, dovoluje sotva něco málo přečísti, a zvláště chudým filosofům, kteří nemají ani času ani možnosti ani knih, aby je četli – jedním z nich, přiznávám se, jsem já, neboť jsem žil v chudobě a v práci od svého mládí.[4]
  • Předkládám a odevzdávám tento svůj spis a všecko své dílok blahovolné opravě kteréhokoli katolického muže, který žije vírou v Božího Syna a je řízen živou nadějí a láskou k Pánu Ježíši; zvláště a jmenovitě podřizuji sebe a tento spis a všecko své dílo pokorně a oddaně své nejdobrotivější matce, církvi a jejím ctihodným a svatým doktorům a prosím snažně před dobrotivým Ježíšem, aby mě zkoumali a přezkoušeli mé výroky a skutky, všechny i jednotlivě, až do konce. A já projevuji ochotu podřídit se a uposlechnout, protože vím, že to je cesta královská, nejjistější a bezpečná, a budu-li po ní kráčet, nebudu zahanben na věky, to jest jsa pokorný a poddán Kristu Ježíši ve společné víře, naději a lásce obecné církve.[5]
  • Toto nepíši na základě pošetilých povídaček, nýbrž píši to, čemu jsem se za devět let v Paříži naučil a co jsem získal u svých učitelů, a čeho jsem se dopracoval na ctihodné universitě pražské za plných osm let, zabývaje se studiem svatého Písma ode dnů svého mládí.[6]
  • I uposlechl jsem hlasu Ježíše, svého Boha, a kopal jsem trojím způsobem, totiž tím, že jsem kázal denně lidu, že jsem neustále zpovídal a že jsem spisoval tuto knihu s velikou pílí ve dne v noci.[7]
  • Když píši tyto věci, přiznávám se, že mě k tomu nepudí nic jiného leč láska k Pánu našemu Ježíši ukřižovanému, jehož stigmata toužím nésti na svém těle, přiměřené k mé slabosti a nicotnosti a vyprošuji si na něm, aby mi popřál toho, abych nehledal svou slávu jinde leč v jeho kříži a v oné nevýstižné pohaně jeho utrpení, kterou za mne vytrpěl můj Bůh, můj Stvořitel, můj miláček.[8]
  • Celé Písmo Boží a všecka katolická víra volá, hlásá a vyznává, že Ježíš ukřižovaný sám jediný a jen on sám je vykoupení a ospravedlnění všech, kteří v něho věří, sám jediný je všecka moc a všecka moudrost pro každého křesťana, sám alfa i omega, začátek i konec a že se má každý, kdo si žádá nebo pečuje o to, aby byl spravedlivý, svatý nebo ctnostný, nejprve a bezprostředně v něj a v jeho Ducha obléci, protože on jediný a sám je cesta, pravda a život. Proto sluší jeho jediného nejprve a zcela hledati, světit, oslavovat a nosit v těle i v duši, jej, který samojediný nás vykoupil za velikou cenu, za krev svého srdce.[9]
  • Tvrdím, že věřícímu křesťanu, i laikovi, je na prospěch, aby se nedal žádnou časnou věcí zdržovat nebo odvracet od častého požívání těla a krve Ježíše Krista.[10]
  • Nevidím, v čem je svatým křesťanům na prospěch ona přílišná mnohost pravidel, nařízení a nauk lidských, když v plné síle trvá jediné pravidlo dříve uvedené, to jest bezprostřední pravidlo svatého Ducha, stále a ve všem dostačující a dokonalé.[11]
  • Každá šibenice je v městě příhodnější a užitečnější než nějaký nejuctívanější obraz nebo socha v chrámě.[12]
  • Ano v obrazech a ve ctění jich měla počátek všecka modloslužba pohanů...[13]

Reference[editovat]

  1. Matěj z Janova. Výbor z Pravidel Starého a Nového zákona. Edd. Rudolf Schenk, Miloslav Kaňák. Praha 1954, s. 34.
  2. Tamtéž, s. 34.
  3. Tamtéž, s. 35.
  4. Tamtéž, s. 36.
  5. Tamtéž, s. 36.
  6. Tamtéž, s. 38.
  7. Tamtéž, s. 41.
  8. Tamtéž, s. 42–43.
  9. Tamtéž, s. 65.
  10. Tamtéž, s. 135.
  11. Tamtéž, s. 215.
  12. Tamtéž, s. 230.
  13. Tamtéž, s. 230.

Externí odkazy[editovat]