Dílo:Pravidla Starého a Nového zákona
Pravidla Starého a Nového zákona (lat. Regulae Novi et Veteri Testamenti) je spis Mistra Matěje z Janova dokončený roku 1392. Vrcholné dílo jednoho z předchůdců Husových sestává z řady traktátů, v nichž Matěj z Janova vyvozuje z Bible pravidla neporušeného křesťanství. Na jejich základě podrobuje kritice „porušenou církev“, usiluje o její obnovu a záchranu křesťanské společnosti.
- Je to Bible, kterou jsem si od svého mládí zamiloval a nazýval svou přítelkyní a nevěstou, ano matkou krásného milování a poznání, bázně a svaté naděje.[1]
- Bible jest a musí být první a základní věcí každému vzdělanému křesťanu.[2]
- Když jsem viděl, že přemnozí nosívají s sebou vždy a všude ostatky a kosti různých světců, každý k své ochraně a ze své zvláštní zbožnosti, já jsem si zvolil Bibli, svou vyvolenou, za družku svého putování, abych ji nosil s sebou stále a všude po svém boku pohotově na svou ochranu a pro svou ustavičnou útěchu, i v protivenstvích. Za užitečnější věc jsem totiž uznal míti u sebe vždy slova a učení svatých proroků, Krista a apoštolů a evangelistů, nejspasitelněji ke všemu napomáhající a nejlahodněji se mnou rozmlouvající, než jejich kosti neb jiné takové neživé věci.[3]
- Kratičký náš pozemský život, plný bědného lopocení a lítosti, dovoluje sotva něco málo přečísti, a zvláště chudým filosofům, kteří nemají ani času ani možnosti ani knih, aby je četli – jedním z nich, přiznávám se, jsem já, neboť jsem žil v chudobě a v práci od svého mládí.[4]
- Předkládám a odevzdávám tento svůj spis a všecko své dílok blahovolné opravě kteréhokoli katolického muže, který žije vírou v Božího Syna a je řízen živou nadějí a láskou k Pánu Ježíši; zvláště a jmenovitě podřizuji sebe a tento spis a všecko své dílo pokorně a oddaně své nejdobrotivější matce, církvi a jejím ctihodným a svatým doktorům a prosím snažně před dobrotivým Ježíšem, aby mě zkoumali a přezkoušeli mé výroky a skutky, všechny i jednotlivě, až do konce. A já projevuji ochotu podřídit se a uposlechnout, protože vím, že to je cesta královská, nejjistější a bezpečná, a budu-li po ní kráčet, nebudu zahanben na věky, to jest jsa pokorný a poddán Kristu Ježíši ve společné víře, naději a lásce obecné církve.[5]
- Toto nepíši na základě pošetilých povídaček, nýbrž píši to, čemu jsem se za devět let v Paříži naučil a co jsem získal u svých učitelů, a čeho jsem se dopracoval na ctihodné universitě pražské za plných osm let, zabývaje se studiem svatého Písma ode dnů svého mládí.[6]
- I uposlechl jsem hlasu Ježíše, svého Boha, a kopal jsem trojím způsobem, totiž tím, že jsem kázal denně lidu, že jsem neustále zpovídal a že jsem spisoval tuto knihu s velikou pílí ve dne v noci.[7]
- Když píši tyto věci, přiznávám se, že mě k tomu nepudí nic jiného leč láska k Pánu našemu Ježíši ukřižovanému, jehož stigmata toužím nésti na svém těle, přiměřené k mé slabosti a nicotnosti a vyprošuji si na něm, aby mi popřál toho, abych nehledal svou slávu jinde leč v jeho kříži a v oné nevýstižné pohaně jeho utrpení, kterou za mne vytrpěl můj Bůh, můj Stvořitel, můj miláček.[8]
- Celé Písmo Boží a všecka katolická víra volá, hlásá a vyznává, že Ježíš ukřižovaný sám jediný a jen on sám je vykoupení a ospravedlnění všech, kteří v něho věří, sám jediný je všecka moc a všecka moudrost pro každého křesťana, sám alfa i omega, začátek i konec a že se má každý, kdo si žádá nebo pečuje o to, aby byl spravedlivý, svatý nebo ctnostný, nejprve a bezprostředně v něj a v jeho Ducha obléci, protože on jediný a sám je cesta, pravda a život. Proto sluší jeho jediného nejprve a zcela hledati, světit, oslavovat a nosit v těle i v duši, jej, který samojediný nás vykoupil za velikou cenu, za krev svého srdce.[9]
- Tvrdím, že věřícímu křesťanu, i laikovi, je na prospěch, aby se nedal žádnou časnou věcí zdržovat nebo odvracet od častého požívání těla a krve Ježíše Krista.[10]
- Nevidím, v čem je svatým křesťanům na prospěch ona přílišná mnohost pravidel, nařízení a nauk lidských, když v plné síle trvá jediné pravidlo dříve uvedené, to jest bezprostřední pravidlo svatého Ducha, stále a ve všem dostačující a dokonalé.[11]
- Každá šibenice je v městě příhodnější a užitečnější než nějaký nejuctívanější obraz nebo socha v chrámě.[12]
- Ano v obrazech a ve ctění jich měla počátek všecka modloslužba pohanů...[13]
Reference
[editovat]- ↑ Matěj z Janova. Výbor z Pravidel Starého a Nového zákona. Edd. Rudolf Schenk, Miloslav Kaňák. Praha 1954, s. 34.
- ↑ Tamtéž, s. 34.
- ↑ Tamtéž, s. 35.
- ↑ Tamtéž, s. 36.
- ↑ Tamtéž, s. 36.
- ↑ Tamtéž, s. 38.
- ↑ Tamtéž, s. 41.
- ↑ Tamtéž, s. 42–43.
- ↑ Tamtéž, s. 65.
- ↑ Tamtéž, s. 135.
- ↑ Tamtéž, s. 215.
- ↑ Tamtéž, s. 230.
- ↑ Tamtéž, s. 230.