Milouš Jakeš
Pokud nebude tato stránka do 90 dnů upravena do přijatelné podoby, může být smazána.
Milouš Jakeš, později Miloš (12. srpna 1922, České Chalupy – 10. července 2020) byl československým politikem, v letech 1987–1989 generálním tajemníkem KSČ. V průběhu Sametové revoluce byl donucen z vysoké politiky odejít.
Výroky
[editovat]- Víte, co byla přestavba? Politický Černobyl socialismu.[1]
- Přes to, co se v naší zemi v posledních letech stalo a děje, jsem přesvědčen, že ideje socialismu, o jejichž naplnění jsem usiloval, představují i nadále lepší budoucnost lidstva. Zůstal jsem komunistou.[2]
Projev na aktivu funkcionářů KSČ Západočeského kraje v Červeném Hrádku u Plzně, 17. 7. 1989 - Výběr
[editovat]- „Vždyť ty umělci, kteří to podepsali, žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis..., seznam těch umělců, kteří dostávají nad těch 100 tisíc korun platu, tedy vydělaji si nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou, Jandové a jiní, každý rok. Ty náhodou neprotestovali, ale mnozí z těch, kteří se takhle dobře mají, protestovali.“ (pozn.: Jandové, tj. Dalibor a Petr)
- „A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to i ten lid to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jedinýho slova podpory pro to, co se děje, no a vlastně oni nás mohli proti tomu lidu postavit. Tedy na nic nečekáme, prostě, máme vedoucí úlohu, jde o to ji správně používat a neztratit, to je důležitý.“
- „To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu.“
- „My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“
- „Proč ta složitost je v naši zemi, poněvadž my řídíme tu ekonomiku. A tedy víceméně jsme za všechno jakoby odpovědný. Není chleba, co dělá vláda? Jak to že není chleba, co dělá strana? Jak to řídí, že nejezdí chleba? Ptá se v kapitalismu někdo na takovouhle otázku? Vůbec ne, vůbec ho nenapadne, spojovat svojí vládu (s tím), že pekař neupekl chleba. Kritizujou pekaře, kterej neupek’ ten chleba a nejdou k němu podruhý, řekněme. My třeba takovou možnost ne vždy máme, abychom nešli k němu, to je pravda, ale tím je ta naše pozice složitá, že my jsme zodpovědní za tu ekonomiku.“
- „Soudruzi, ano, ten udělal tu chybu, ten udělal.., každej z nás udělal nějakou chybu. Ale vždycky, čí to je vláda, když kladu otázku? Je to komunistická vláda. Komunistická. Byla, je a bude, ve své podstatě, a nezáleží na tom, kdo prostě stojí tam, nebo onde. Když ta vláda bude pracovat špatně, tak to odnáší ta komunistická strana a nejde to na nikoho svést.“
- „...my nemáme dosud vypracovaný jasný a přesný systém, kterej by přesně určil tu odpovědnost toho člověka. Toho za to, toho za to, toho za to. Vždycky se tam točí desítky lidí, prostě, který kolem chodili. A někdy i určitý kolektivní znásilnění, který se ukázalo jako falešný. Tak ty věci jsou složitější prostě, velice složitější, než někde u nějakýho kapitalisty, velice složitý. A říkám znovu, nějaký takový to řešení na ulici, skandalizování a tak dál, ničemu nepřispívá...“
- „...naší slabinou je kádrová práce. Takovým problémem vážným je, že příliš dlouho trvala nepřirozená stabilita kádrů, léta seděli lidé na stejných funkcích. Tím se znemožnilo, aby se potáhla další generace, tedy, aby se postupně ty kádry omlazovaly.“
- „...a na kraji mu řekli, podívali se: Máme ještě málo kulturních domů. Řekli: Hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy, poněvadž lidi se maj kde scházet, kde se bavit a tak dál. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli špinavou vodu, no pak řekneme: Jestliže postavíte čistírnu odpadní vody, dostanete řekněme 70 % státní subvenci. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto, na jiný zas ne. A to bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty národní výbory, aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta Národní fronta se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ti organizace. Mnozí pracujou, zahrádkáři a chovatelé drobného zvířectva, myslivci a další, ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, Národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechceme..., nemůžeme..., nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v Praze, nebo v Plzni či jinde, kolik je tam špíny - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!...“
- „Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu..., to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj...brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat...taky, my máme... my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se..., hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás..., doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“
Projev na 33. pražské teoreticko-politické konferenci, 3. 11. 2012 - Výběr
[editovat]- „Základní příčinou porážky roku 1989 nebyla neschopnost socialismu řešit problémy, ani ekonomická zaostalost či potíže tehdejší situace, ale důsledky Gorbačovovy politiky přestavby, která narušila stávající systém, došlo k jakémusi »Černobylu v politické oblasti«, a jež otevřela cestu k restauraci kapitalismu nejen v Sovětském svazu, ale i v socialistických a lidových zemích Evropy. Půl miliarda lidí se stala součástí kapitalistického světa.“
- „Je jasné, že je nezbytné reagovat na společenský vývoj ve světě, zvyšovat přitažlivost politiky komunistických stran, reagovat na změny, ale nesmí se zapomenout, že tím nejdůležitějším v ideologii marxismu-leninismu je učení o třídním boji, o třídním přístupu k řešení společenských problémů! Všechny pokusy neakceptovat tuto skutečnost škodí straně a jejím revolučním změnám, jejichž cílem je odstranění kapitalismu a vybudování socialismu. Je nepřijatelné toto ignorovat, jak to ukázala praxe socialismu i obnova kapitalismu.“
Dílo
[editovat]Ve výrocích
[editovat]Satira - vtipy, verše, slogany
[editovat]- Ze staré veteše vyhrabali Jakeše. (reakce na personální změny v období přestavby - nerealizované omlazování kádrů)
- Jakeši, Jakeši, nemáš skvrnu na pleši, a to je znamení, že se nic nezmění. (k očekávaným společenským změnám v československé variantě perestrojky ovlivněné však tzv. normalizací; porovnání M. Jakeše s M. S. Gorbačovem ohledně "nového myšlení")
- Prý vyjde nová kniha pohádek, bude se jmenovat Kocour Mikeš, kozel Kokeš a Miloš Jakeš. (předlistopadový vtip po projevu v Červeném Hrádku)
- Miloši končíme. Miloš Jakeš – kůl v plotě. Miloše do koše. Nechceme kůl v plotě. Generálnímu tajemníkovi generální stávku! 1. pád: Jakeš, 2. pád: bez Štěpána. (hesla na transparentech a plakátech v Listopadu 1989)
V dílech
[editovat]- Mikeš z dědiny
rve si dneska šediny,
neb vrabci na střeše
cvrlikají Dobeše[3]
— Karel Kryl, Jedůfky (Písničkářský bacil) - Zří Gero oheň na střeše
a alarmuje Mikeše…
a Mikeš v roli spojence
jde chytat Němce pro Němce
— Karel Kryl, Jedůfky (Braniboři v Čechách)
Reference
[editovat]- ↑ Sovětský svaz byl pro to, aby to krachlo, vzpomínal na poslední týdny komunistického režimu Jakeš, lidovky.cz (2014), 2020-07-14 [cit. 2020-07-15]
- ↑ VODVÁŘKA, Tomáš. GLOSA: Ukázka komunistické kultury. Neviditelný pes [online]. 2020-07-17 [cit. 2020-07-17]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Písničkářský bacil (Bacil) (1989) [cit. 2022-05-03]
Externí odkazy
[editovat]
Encyklopedický článek Miloš Jakeš ve Wikipedii- http://filmovezvuky.fdb.cz/komunisticke-hity/ - nahraný projev na Červeném Hrádku
