Přeskočit na obsah

Komunismus

Z Wikicitátů

Komunismus je ideologie beztřídní společnosti založená na společném vlastnictví výrobních prostředků. Lze jej považovat za extrémní variantu mnohem rozšířenějšího socialismu, hlavním heslem je zde „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ (v socialismu „každému podle jeho práce“).

Oběh kapitálu si uvědomujeme hodnotou peněz, zatímco živá práce vytváří hodnotu. -- Karl Marx

Ve výrocích

[editovat]
  • Ein Gespenst geht um in Europa – das Gespenst des Kommunismus. Alle Mächte des alten Europa haben sich zu einer heiligen Hetzjagd gegen dies Gespenst verbündet, der Papst und der Zar, Metternich und Guizot, französische Radikale und deutsche Polizisten.
    Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. — Karl Marx (v Manifestu komunistické strany, 1848)[1]
  • Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk. — Karel Havlíček Borovský[2]
  • Pokud máme dnes občanskou rovnost a svobodu, pak i díky komunardům, komunistům a socialistům a jejich pokračovatelům, kteří rovná volební a občanská práva prosazovali proti konzervativcům, navzdory tzv. pravici. Prosazovali sociální práva - osmihodinovou pracovní dobu, právo na stávku, bezplatné školství, důchodové a zdravotní pojištění. Vždy navzdory pravici. Za dnešní sociální a demokratický systém kdysi bojovali a umírali vraždění pravičáky výše zmínění „komunisté“. Hlásit se k takovým lidem není ostuda. Je to čest. — Tomio Okamura[3]
  • Jelikož komunismus je zevnitř zvrácený, opravdu mu nemůže pomáhat nikdo, kdo má v úmyslu uchránit před zkázou křesťanský a slušný způsob života. — Pius XI. (v encyklice Divini redemptoris)[4]
  • Kdo se dá do boje se lvy, nemůže si stěžovat na to, že mají špinavé zuby! — Václav Benda (o boji s komunistickým režimem a stížnostech na to, že komunisté nedodržují lidská práva)[5]
  • Z ideologického hlediska jsou komunismus i nacismus stejně špatné a zhoubné ideologie, obě jsou materialistické, protináboženské, obě likvidují i nejelementárnější práva lidské osoby, obě jsou nesmiřitelnými nepřáteli Svatého stolce.
    (osobní poznámky kardinála Tardiniho ze září 1941)[6]
  • Mám za to a se mnou i devadesát devět procent Američanů, že totalita, ať už nacistická nebo komunistická, je ohavná. Oba systémy jsou nemorální, protože odmítají náboženství a neuznávají plnění slibů. Jsou proti zdravému rozumu pro své nepopsatelné krutosti a odporné zabíjení miliónů lidských bytostí. Hnusím si jakýkoliv druh kompromisu nebo spojenectví Ameriky s nimi. A co bude s miliony lidí ujařmených v Rusku a celé Evropě a s naší vlastní svobodou, jestliže máme posílat své syny vyhrávat válku pro komunismus? — Herbert Hoover (bývalý americký prezident na shromáždění v Chicagu 17. září 1941)[7]
  • Tento systém se ve skutečnosti stal rakovinovým nádorem naší doby. Vyprodukoval také jeden zvláštní lidský typ, jakousi krysí rasu, které se dařilo na korupci a ničení. Prokázala neschopnost vytvořit něco nového nebo alespoň udržet v pořádku to, co jim spadlo do klína. Jejich moc stavěla na udavačství a zradě. Dokázali jenom ohlodávat minulost a v každé zemi, v níž vládli, zničili substanci tím, že ve jménu státu onen stát plenili. — Tatiana Metternichová (o komunismu a komunistických režimech)[8]
  • Oznamuji Vám, že vystupuji z KSSS... Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že mé setrvání v řadách KSSS by bylo zradou ideálů sociální spravedlnosti, humanismu a vybudování nové, dokonalejší společnosti, jichž jsem se snažil dosáhnout, přes všechny své chyby a omyly. — Arnošt Kolman v Otevřeném dopise z 22. září 1976[9]
  • Já si vzpomínám, když táta (Tomáš Garrigue Masaryk) ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jít k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul. — Jan Masaryk[10]
  • Věří-li jeden národ, že se mají lidé navzájem snášet, a jiný, že se mají navzájem sníst, je to diference sice velmi malebná, ale nikoli naprosto zásadní; avšak věří-li komunismus, že zastřelit člověka odzadu není zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět, třeba se mi to říká po česku; mám hrozný dojem chaosu a skutečnou úzkost, že takhle se nikdy nesmluvíme. — Karel Čapek (v článku „Proč nejsem komunistou“)[11]
  • Dělat z komunistů neustále strašáka je stupidita. — Jiří Paroubek[12]
  • Neexistuje bývalý komunista, jako neexistuje bývalý černoch. — Pavel Klener
  • Nejhorší na komunismu je to, co následuje po něm. — Adam Michnik[13]
  • Nejsem tedy komunistou, protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci. — Josef Čapek (v článku „Proč nejsem komunistou“)[14]
  • Pachatelé zločinů komunismu si však mohou v Maďarsku dále nerušeně žít, zákon totiž postihuje pouze jejich popírání. — Miklós Ugró[15]
  • Patřil jsem k podivnému společenství lidí, pro které jakési budoucí vidiny jsou vším a současné utrpení milionů ničím, kteří nenávist vydávají za vyšší lásku a násilí za vyšší svobodu, nadekretované formule za pravdu a mít vlastní odlišný názor za zločin. — Luděk Pachman[16]
  • ...komunismus se bez ohledu na své reálné formy snažil vždy o jakousi "anticírkev", kopírující model katolické církve: měl svůj "Vatikán", svou organizaci, svá dogmata, své rituály.— Philippe Chenaux[17]
  • Potvrdili jenom to, co jsem o jejich totalitním režimu už dávno tušil. Co slovo, to lež,co slib, to podraz, co čin, to násilí. — František Fajtl[18]
  • Nikdo z nás nebyl v té době tím, za kterého se dnes vydává. Jeden má minulost fašismu, druhý komunismu, další minulost kolaboranta obou těchto režimů. Byli jsme v situaci, ve které se nedoporučuje vstupovat s lejnem v zápas, protože ať prohraješ nebo zvítězíš, do koupele jít musíš. Dluh vůči vlastní minulosti má každý z nás. Jestliže ale někdo ospravedlňuje či brání svá životní rozhodnutí, která mu neslouží ke cti či ho staví do fašistického nebo komunistického frontu, a svádí všechno na německý či stranický nátlak, je třeba mu povědět, že byli i tací, které osobní čest a úcta k mravním hodnotám přivedla k rozhodnutí odejít a bojovat za svou vlast se zbraní v ruce.— Antonín Petrák[19]
  • Kopecký chápal Československo jako sovětskou republiku, danou Moskvou domácím komunistům do pachtu. - Karel Kaplan[20]
  • …kdo žádá stejnou měrou pro všechny je stejně křesťan, jakož i komunista. Proto byl také Ježíš komunista, protože hlásal princip společenství a nutnost tohoto principu; jeho uskutečnění a podobu, ve které bude uskutečněn, ponechal budoucnosti. Možná s tím byly v esejskom spolku srozuměni, ale plán křesťanské republiky tehdy neexistoval. Wilhelm Weitling [21]
  • Byli jsme burcováni duševně i politicky, zbavit náš rozum lhostejnosti k našemu domovu, byli jsme vedeni upřímnou hrdostí být schopni položit za vlast oběť největší. Byli jsme vedeni k rozhodnutí, sáhnout po zbrani k obraně svých nejdražších cílevědomou mravní přípravou. Ti, kteří přešli na boj v týlu nepřítele, učinili tak s vědomím, že pro vysílání vojenských osob v civilním oblečení s trhavinami v batohu neexistují v protokole o vedení války žádné ustanovení o zajatých a raněných. Byli jsme vedeni láskou k vlasti, která se pěstovala v rodině a ve škole. Všechny tyto pojmy jsou těžce pochopitelné těm, kteří jako důkaz svého vlasteneckého cítění ukazují pěst komunistické strany hrozící kulturou třídního boje. Buďme fair a připusťme, že nevědomost hříchu nečiní. Je totiž stále dost těch, kteří přebarveni hovoří o tom, čemu nerozumí. Ti, kdož prošli výchovou Pionýra a Svazu mládeže, byli soustavně vychováváni v lásce k vlasti těmi, kteří vyzdvihovali takové partyzány, kteří za lásku k vlasti považovali trestný čin – znárodnění. Komunistický režim byl bez pochyby zločinný, to je třeba stále zdůrazňovat zvlášť mladé nastupující generaci. Mravní síla v lásce k vlasti je těžko pochopitelná tam, kde je humanita vykládána partyzánskou lůzou a v komunistickém sekretariátě.— Antonín Petrák[22]
  • Nepřítelem jsme byli my. Bojovali jsme sami proti sobě, což je vždycky těžší než boj proti cizímu. (o komunistickém režimu)Jiří Padevět[23]

Přisuzované

[editovat]
  • V jisté době se literární kritiky podobaly politickým zatykačům. — František Buriánek v reakci na pronásledování a věznění, režimu nepohodlných, spisovatelů.
  • Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci; může být udržen jen opravdovou láskou. Nepřijímám třídního boje. — Tomáš Garrigue Masaryk
  • Škodit a překážet dovede i nejhloupější člověk. — Tomáš Garrigue Masaryk (o českých komunistech bránících zakládání legií v Rusku)
  • Bez kapitalistických peněz by nebylo komunistických snů. — Pavel Kosorin
  • Komunismus se bál, že budeme něco chtít - kapitalismus se snaží, abychom chtěli všechno. — Pavel Kosorin
  • Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl.
    • Jiná verze: Kdyby komunisté hospodařili na Sahaře, tak tam ten písek budou za 5 let dovážet. — Winston Churchill
  • Komunisté nejsou strana, nýbrž spiknutí. — Robert Hamilton Bruce Lockhart, britský diplomat působící v Moskvě a v Praze
  • Komunismus padl a místo něj tu máme příčiny, z nichž vznikl. — Ludvík Vaculík[24]

V dílech

[editovat]
  • Někteří západoevropští historikové říkali, že je nutné poskytnout lidem ve východní Evropě čas, že postrádají vědomí dějinné dynamiky, protože čtyřicet let komunismu vytvořilo bezdějinnou díru. Lidé z východních zemí to ale vnímali jinak, a měli pocit, že by mohli lidem v západní Evropě poskytnout mnohé zajímavé zkušenosti, a cítili se opuštění a odstrkovaní. A psychoanalytikové říkali, že přerušované dějiny jsou jako přerušovaná soulož a vyvrcholení že není přirozeným důsledkem spontánního aktu, ale způsobem, jak se zbavit frustrace.[25]
    Patrik Ouředník, Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku

Reference

[editovat]
  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
  1. Karl Marx/Friedrich Engels: Manifest der Kommunistischen Partei
  2. Slovan, 1, 26. 6. 1850, převedeno do modernějšího jazyka
  3. OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu. blog.idnes.cz [online]. 2012-11-20 [cit. 2017-12-24]. Dostupné online.
  4. Divini redemptoris, článek 58; Matice cyrilometodějská, Olomouc 1993, dostupné na http://www.kebrle.cz/katdocs/DiviniRedemptoris.htm
  5. Velkodušný politik Václav Benda
  6. Pierre Blet: Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001, ISBN 80-7266-082-9, str. 143
  7. Pierre Blet: Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů, Matice cyrilometodějská, Olomouc 2001, ISBN 80-7266-082-9, str. 138–139
  8. Tatiana Metternichová: Svědectví o neobyčejném životě; Panorama, Praha 1992, ISBN 80-7038-257-0, str. 452
  9. Arnošt Kolman na phil.muni.cz
  10. Viktor Fischl: Hovory s Janem Masarykem, Mladá fronta 1991
  11. Přítomnost, 4. prosince 1924 (celý text [O věcech obecných čili Zóon politikon/Proč nejsem komunistou zde])
  12. Novinky.cz: Paroubek nechce dělat z komunistů strašáka, ti volají po socialismu, 23. dubna 2005
  13. Tony Judt: ZLE SE VEDE ZEMI: Pojednání o naší současné nespokojenosti. URL: http://www.rybkapub.cz/rybka/eshop/0/0/5/128-Tony-Judt-ZLE-SE-VEDE-ZEMI
  14. Přítomnost, 1. ledna 1925 (celý text zde)
  15. Miklós Ugró: Hvězda z dob diktatury proletariátu. Euro, ročník 2010, číslo 37, 13. IX. 2010, str. 104-106.
  16. http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=2935
  17. CHENAUX, Philippe. Katolická církev a komunismus v Evropě (1917-1989): od Lenina k Janu Pavlu II. V Praze: Rybka, 2012. ISBN 978-80-87067-41-3, s.9
  18. s. 76 FAJTL, František. Dva údery pod pás. Praha: Dita, 1993. ISBN 80-901214-4-6
  19. MAJER, P.: Odešel válečný hrdina Generálmajor v.v. Ing. Antonín Petrák. Vojenské rozhledy 2/2009. https://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie-clanku/personalie/odesel-valecny-hrdina-generalmajor-v-v-ing-antonin-petrak
  20. KAPLAN, Karel. Mocní a bezmocní. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1989. Sixty-Eight. ISBN 0-88781-209-0, s.184
  21. Weitling, W.: Lidstvo jaké by mělo být. Praha: Mladá fronta, 1987
  22. MAJER, P.: Odešel válečný hrdina Generálmajor v.v. Ing. Antonín Petrák. Vojenské rozhledy 2/2009. https://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie-clanku/personalie/odesel-valecny-hrdina-generalmajor-v-v-ing-antonin-petrak
  23. Padesátá léta byla depresivnější než protektorát, bojovali jsme sami proti sobě, říká Padevět. Lidovky.cz [online]. . Dostupné online.
  24. PATOČKA, Jakub. Jan Palach a problém revoluce. Deník Referendum [online]. 2019-01-16. Dostupné online.
  25. Paseka, Praha, 2001.

Související

[editovat]

Externí odkazy

[editovat]