Patrik Ouředník
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Patrik Ouředník (* 23. dubna 1957, Praha) je český spisovatel a překladatel.
Dílo[editovat]
- Kdysi byla nenávist k člověku výrazem nenávisti k lidstvu. Dnes jsme pokrokovější: zrodila se nová nenávist, nenávist z lásky k lidstvu. (Příhodná chvíle, 1855 [1])
- Právo první, druhé, třetí. Práva! Jakým právem mi kdo chce udělovat práva? (Příhodná chvíle, 1855 [2])
- Někteří západoevropští historikové říkali, že je nutné poskytnout lidem ve východní Evropě čas, že postrádají vědomí dějinné dynamiky, protože čtyřicet let komunismu vytvořilo bezdějinnou díru. Lidé z východních zemí to ale vnímali jinak, a měli pocit, že by mohli lidem v západní Evropě poskytnout mnohé zajímavé zkušenosti, a cítili se opuštění a odstrkovaní. A psychoanalytikové říkali, že přerušované dějiny jsou jako přerušovaná soulož a vyvrcholení že není přirozeným důsledkem spontánního aktu, ale způsobem, jak se zbavit frustrace. (Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku [3])
- Ztracený ráj vstupuje do téže logiky jako zlatý věk; koncept, jenž má svou obdobu i v jiných civilizacích. Specifičnost judeokřesťanského dědictví tkví, jak už bylo řečeno, v lineárnosti času, v níž je předurčen zrod západního historického myšlení. Nový zákon nadto kodifikuje zdokonalitelnost lidského plemene; lidské snažení může být eventuálně smysluplné. Pokusy o znovunalezení či později vybudování pozemského ráje, chiliasmus a příprava k poslednímu soudu se podílejí na urychlení historického času, který je dán lidskému společenství. (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem [4])
- V západní kultuře je jazyk – potažmo slovo – jediným věcným důkazem, že jsme naživu; a naopak, smrt a ticho, respektive mlčení, jedno jsou: „Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se octla duše má v mlčení.“ (Hledání ztraceného jazyka [5])
- Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě? (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem [6])
- Vedle nereálnosti své ideální obce signalizuje [Thomas More] možná především její nerealizovatelnost – nejlepší z možných světů bude zas jen prasečinec plný špehů a ožralých lhářů. (Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem [7]) (o Utopii Thomase Mora)
- Následkem čehož požíval [Najman] u svých spoluobčanů respektu a úcty: vyjadřovat své blbství s veškerou autoritou, již podobné konání předpokládá, je pro Čechy nejvyšší ctižádostí hned za organizováním plodné kolaborace s rozličnými mocnostmi a budováním skalek. (Ad acta [8])
- K čemuž je dále nutno přičíst tradiční handicap českých spisovatelů: berou své knihy vážně. Dyk tak ztratil fůru času hledáním fundamentální ideje a spřádáním nenápadně morálních pravd, jimž jest nechat v románu zaznít. (Ad acta [9])
- Puberťáci! Adolescenti! Fujtajxl! Ten telecí pohled! Ty vylisované ksichty! To stádní přesvědčení o vlastní výjimečnosti! Ta blbost vyvěrající z hlubin larví prehistorie! To dinosauří ego, kterému stačí našeptat Sieg Heil, Sláva komunismu nebo Think different! (Ad acta [10])
- Svět je holé šílenství. Člověk se rodí v okovech. Do světa zášti a zla. V chladu – hledá si cestu za hnitím. Málokdo touží stát se zabijákem, ale málokdo odmítne zabíjet. Bez konce táhne zlo dějinami. (Příhodná chvíle, 1855 [11])
- Svoboda sama o sobě, zproštěna odpovědnosti, je věc v podstatě nezábavná. Odpovědnost sama o sobě, zproštěna svobody, je věc veskrze nezábavná. Zábavné je spojit obojí. (Hledání ztraceného jazyka [12])
Reference[editovat]
Externí odkazy[editovat]
Encyklopedický článek Patrik Ouředník ve Wikipedii- Stránky Patrika Ouředníka
