Přeskočit na obsah

Revizionismus

Z Wikicitátů
  • Amatérští zkreslovači dějin se pravděpodobně nenechají přesvědčit ničím.[1]
    Rostislav Svoboda
  • Buržoazie všecko proměňuje ve zboží, tedy i dějepisectví. Patří k její povaze, k podmínkám její existence, že všechno zboží falšuje. Zfalšovala tedy i dějiny. A nejlépe se platí taková dějepisná díla, ve kterých je historie nejlépe zfalšována v zájmu buržoazie.
    Friedrich Engels
  • Čím méně žilo přímých svědků, tím volnější ruce měli historici.[2]
    Viktor Suvorov
  • Dějiny se vždy budou přepisovat, protože jinak by ztratily pro nás jako občany smysl. Může se také stát, to nechci přivolávat, že bude opět třeba hledat v našich dějinách a jejich postavách posilu, a to bez ohledu na pokročilost evropské integrace. Historie jako věda by se však nacionálními, konfesními a ani jinými ohledy neměla nechat svázat, i když svým poznáním bude někdy zraňovat.[zdroj?]
    František Šmahel
  • Evoluce života a evoluční biologie jsou v podobném vztahu jako historie a historiografie.[3]
    Anton Markoš
  • Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.
    Václav Havel
  • Historická reflexe přísluší každému a rozpravy o dějinách jsou neoddělitelné od politického života a od otázek identity.
    Pieter Lagrou
  • Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.[4]
    Jan Zahradil
  • Jsem zneklidněn z toho, že – s odstupem pouhých dvou či tří generací – začíná být zamlžován kontext a že se začíná hovořit o jednotlivostech vytržených ze souvislostí.[5]
    Václav Klaus
  • Kalendář z roku 1913 uvádí desátý říjen jako docela všední den. Ale události se málokdy řídí kalendářem.[6]
    Desider Galský
  • Každá nová epocha potřebuje nový výklad dějin a nějaký nový, strhující slogan. Dějiny nebyly, uzákoníme nové.[7]
    Jiří Franěk
  • Kdo řídí minulost řídí i budoucnost. Kdo řídí současnost řídí minulost.
    George Orwell (román 1984)
  • Kdo ví, kudy duch povane a co budeme jednou bedlivě skrývat a ze svých životopisů retušovat...[8]
    Stanislav Komárek
  • Když vítězové píší dějiny, mají poražení co falzifikovat.[9]
    Zdeňka Ortová
  • Lepší než předpovídat budoucnost je vytvořit ji.
    Bill Gates
  • Minulost je změnitelná.
    George Orwell
  • Možná se dočkáme, že se o Hitlerovi nebude smět říkat, že byl v nacistické straně, nebo že komunista Stalin byl lidožrout, protože to bude hodnoceno jako porušování práva na ochranu osobnosti. Zabývá se tím nyní náš úřad, který má ochranu osobností na starosti. Vyšetřuje, jestli se to skvělé právo neporušuje, když se píše o lidech (v jimi zkoumaném případě o soudcích, což jsou také svého druhu lidi), že byli v komunistické straně. Je to zkoumání vskutku ušlechtilé, časem se asi zakážou celé dějiny, protože je tvoří příběhy lidí, kteří někde byli, něco dělali a něco o něčem říkali. To vše může i dnes narušovat ochranu jejich většinou prapodivných osobností, viz ten Hitler. Nebo třeba i náš kokeš Jakeš. Říkat, že to byl komickej komunistickej strejc a šťastně tím zrychlil pád komunismu u nás, se nesmí. Narazilo by to na jeho chráněnou osobnost.[10]
    Karel Steigerwald
  • Mýty nebývají předstátní, ale odrážejí stránky dějin, které si civilizace přeje zachovat. To nežádoucí se zapomíná. [11]
    Vít Vojta
  • Nakonec, dříve nebo později, bude muset česká společnost své vylhané a překroucené dějiny opustit, přestat neustále dokazovat světu i sama sobě, že Češi nejsou méněcenní a že se mu dokáží vyrovnat.[12]
    Tomáš Krystlík
  • Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, a teď to nechci říkat nijak pejorativně, ta škola (VŠE) podle mě neměla mnoho co nabídnout. Úderem 17. listopadu, kdy jsem byl ve druháku, najednou přestalo platit to, co jsme se učili v prváku. Když tedy pominu univerzální předměty jako matematika, statistika a jazyky. Všechno další, jako politická ekonomie nebo marxismus-leninismus, jsme měli rázem zapomenout a začali jsme se učit pravý opak. A najednou profesoři, kteří nás učili, jak je úžasné a geniální centrálně plánované hospodářství, nás měli začít učit, že je to vlastně jeden obrovský průšvih a že jediná správná cesta do budoucna je tržní hospodářství. Ze dne na den se měla přepsat skripta a přednášky se měly změnit o sto osmdesát stupňů. Takže jistě uznáte, že důvěryhodnost těch informací nebyla úplně stoprocentní.[13]
    Martin Dvořák
  • No a proto musíme, bych řekl, velice se věnovat těm otázkám. Mám na mysli tu ideologickou práci, osvětlovat ty podstaty toho socialismu znova, osvětlovat tu naši cestu tu minulost i tu naší přítomnost, nedovolit aby to někdo zkreslil, vydával to za souhrn omylů, celou tu historii.[14]
    Milouš Jakeš
  • Nemám po ruce dobové dokumenty. Nechybějí mi. Vždyť raději než interpretovat doklady, které často tolik dokazují, ale současně neméně skrývají, chci podat své vlastní vnímání událostí a dějů.[15]
    Alojz Lorenc
  • Obžaloba vytrhala pasáže z mých knih z kontextů a na tom sestavila obvinění. Celý můj "zločin" tví v tom, že jako pamětník mluvím s mladými lidmi. Chtějí mě umlčet.[16] (Okomentoval své poslední odsouzení v roce 2009 za publikační činnost.)
    Herbert Schweiger
  • Pachatelé zločinů komunismu si však mohou v Maďarsku dále nerušeně žít, zákon totiž postihuje pouze jejich popírání.[17]
    Miklós Ugró
  • Paměť funguje selektivně, podle toho, na co je člověk v životě soustředěný.[18]
    Tamara Tošnerová
  • Pan poslanec Zahradil se do mě soustavně trefuje, jako bych já byl ten, kdo tady převrací dějiny. Nic se přitom nepřevrací. Jenom se odkrývají věci, které byly léta utajovány nebo zamlčovány.[19]
    David Vondráček
  • Přechylování cizích ženských příjmení bude vždy přetlačovaná mezi bohemisty a ostatními a v dané chvíli zvítězí ten, kdo bude více křičet.[20]
    Eva Vašíčková
  • Překreslování a politické úpravy dějinných událostí jsou u nás historickou zákonistostí.[21]
    Jan Kotous
  • Říká se, že historická pravda má tři podoby: je pravda zapsaná v učebnicích, pravda pamětníků a třetí pravda o tom, co se skutečně stalo.[22]
    Věroslav Sobek
  • S jednotlivými opatřeními, které byly na štábu posuzovány, a vyjádřeními, které odzněly, lze jistě libovolně manipulovat a tak dokazovat to, co se dokázat chce.[23]
    Alojz Lorenc
  • Soudobé dějiny jsou infikovány lží jako děvka syfilidou.
    Arthur Schopenhauer
  • Staré legendy vznikly v běhu dějin, dílem ústní tradicí, dílem podle dobových potřeb. Konečná podoba mýtů je však vždycky mladší a pružně se podřizuje potřebám impéria.[24]
    Vít Vojta
  • ...svoboda myšlení a svoboda projevu, zaručená Listinou základních práv a svoboda, a právo na osobní náhled na historické události nejsou bezbřehé.[25]
    Zdeňka Galková
  • Tabu jsou v Číně témata jako dalajláma, pornografie, demokracie i celé pasáže z historie, které se neslučují se státní ideologií.[26]
    Jiří Bigas
  • Turistické mapy, které se v Československu vydávaly v období komunismu, se z nejrůznějších důvodů falšovaly. Dá se podle nich sice jezdit autem, ale to je také vše, čeho se může vlastník odvážit. Dobrá pravdivá mapa byla státním tajemstvím, stejně tak jako ještě v roce 1955 byla státním tajemstvím jména měst a vesnic ve třicetikilometrovém pruhu kolem státních hranic, kde silniční ukazatele byly po vzoru SSSR odstraněny. Turista zde nenašel nic, co by mu mohlo říci, jak se jmenuje obec, ve které se nachází, anebo jak daleko je do sousedního městečka.[27]
    Josef Frolík
  • Věda nám dodá dostatek rad, když se zeptáme na té správné fakultě, jak zařídit to i ono.[28]
    Jan Zrzavý
  • Většina pravd vznikla na základě lži. Někdo vymyslel příběh o dějinách, o tom, jak je nějaká skupina obyvatel zlá a tak dále, a tak dlouho to propagoval, až se to vžilo. Vezměte si, kolik pravd a polopravd je v českých dějinách.[29]
    Kurt Gebauer
  • V historii se stalo pravidlem, že vítěz má právo na její výklad, vytrhávání jednotlivostí z kontextu a hodnocení historických jevů dle politické objednávky.[30]
    Věroslav Sobek
  • V oblékání dneška do historických kostýmů je riziko povrchnosti, ale má jednu výhodu: ve víru neuchopitelných přítomných dějů lze se opřít o epochy v čase již uzavřené, z odstupu nahlížené a vyhodnocené.[31]
    Martin Hekrdla
  • V orální historii je také důležité mít neustálý zřetel na určitá omezení paměti a osobního pozorování. Účast v nějaké události ještě nemusí nezbytně znamenat, že je svědectví správné a autentické - výpovědi týkající se stejné události mohou být např. i zcela protikladné. Také to by měli žáci brát na zřetel. Historikové mívají často obavy, že vzpomínky lidí na dávné události mohou být nevěrohodné nebo zkreslené. Tendence lidí pamatovat si nesprávné nemusí být nutně spojena se snahou zapomenout na to špatné nebo oklamat tazatele, ale protože si lidé upravili své vzpomínky tak, aby souhlasily s jejich předsudky a předpoklady. Paměť není jen pasivní úložiště fakt a lidé hovořící o minulosti, o svém životě a zážitcích, nenabízejí jen očité svědectví. Naopak se snaží vlastní minulosti porozumět a dát své zkušenosti do určitého kontextu, uspořádání a interpretace. Co zařadí a co vynechají je částečně výsledkem ztráty paměti, ale také aktem záměrné selekce. Na druhé straně lze předpokládat, že dokumenty a jiné prameny jsou náchylné ke stejným problémům. Ti, co je produkují, nejsou vůbec imunní vůči touze přepisovat historii.[32]
    Jan Boněk
  • V současné době dochází v názorech na sledovanou problematiku k velkým proměnám a mnohdy i k popírání základních principů a východisek (postmodernismus).[33]
    Jiří Anděl
  • Vzhledem k tomu, že teorie vzniku života nelze ověřit pozorováním, nemůže věda poskytnout žádné empirické informace o vzniku života. Může pouze navrhnout přijatelné varianty rekonstrukce událostí, které vedly ke zformování života na Zemi... Přirozená vysvětlení vzniku života jsou skutečně spekulativní. Znamená to ale, že veškerý výzkum na tomto poli je neplodný nebo bezcenný? Stejným způsobem lze posuzovat i pokus o rekonstrukci jakýchkoliv jedinečných událostí minulosti. Vždyť Scotland Yard nebo FBI využívají, občas dokonce s obrovským úspěchem, poznatky soudního lékařství v některých neobvyklých kriminálních případech. Krevní skvrny a otisky prstů, předkládané u soudu jako nepřímé důkazy, poskytují informace o pachateli. Jejich smysl spočívá v tom, že tvoří součást určitého spekulativního, ale přijatelného, scénáře, který rekonstruuje děj, jenž se udál v minulosti. Takový scénář zůstává, bez ohledu na jeho přijatelnost, vždy jen spekulací a pravda, která se skrývá za krevními skvrnami a otisky prstů, může být zcela odlišná. Pokud se porota rozhoduje na základě nepřímých důkazů, je zde vždy určité riziko a nejistota. A přece vynášejí poroty rozsudky i v takových případech a to za podmínky, že odůvodnění nevzbuzuje žádné rozumné pochybnosti. V tom spočívá hodnota spekulace při rekonstrukci nějaké uplynulé události. Vytvořený spekulativní scénář může přimět obžalovaného k doznání nebo může vést k objevení nových svědků; jeho hlavní hodnota ovšem spočívá v tom, jakým způsobem ho dokáže pohotový právník použít k vyvolání přesvědčivého dojmu na porotu, která vynáší konečný rozsudek. Výzkum chemické evoluce se nápadně podobá soudnictví. V souladu s názorem, že život vznikl pomocí procesů, které stále probíhají, uvádí řada vědců své laboratorní pozorování a experimenty jako nepřímé důkazy přirozeného vzniku života. Předpokládá se, že na tehdejší Zemi sice panovaly odlišné podmínky než v současnosti, ale probíhaly tytéž procesy. Jestliže nyní dokážeme v laboratoři reprodukovat podmínky, jaké byly v dávné minulosti, můžeme pozorovat i změny, které tenkrát proběhly. Na tomto přesvědčení jsou založeny prebiotické modelové experimenty, popisované v literatuře týkající se chemické evoluce.[34]
    Charles B. Thaxton
  • Z dějin si bereme jiskry, ne popel.
    Bohumír Šmeral [zdroj?]
  • Žijeme ve dvojích dějinách, v těch, které se nám zdají, a v těch v těch, jaké skutečně byly.
    Karel Bartošek
  • Žijeme ve společnosti, kde její představitelé obracejí historické pravdy naruby. Z vrahů se dělají hrdinové, z hrdinů vrazi. Z osvobození Československa Rudou armádou začátek doby nesvobody. Ale prohrajeme-li bitvu o minulost, prohrajeme i budoucnost našich dětí a vnuků. Obrana historické pravdy je naším největším úkolem.[35]
    Milan Richter

Reference

[editovat]
  1. Rostislav Svoboda: Kde bylo centrum "Velké Moravy"? O Moravě pro Moravany. Občasné informace týkající se Moravy a Moravanů. 17. II. 2011. URL: http://dalsimoravak.bloguje.cz/883211-kde-bylo-centrum-velke-moravy.php
  2. http://www.suvorov.com
  3. ML: Darwin a darwinismus - věda, nebo ideologie? Zpráva ze semináře. Newsletter CEP, květen 2009, str. 7. URL: http://www.cepin.cz/docs/newslettery/05_2009_news.pdf
  4. Projev Jana Zahradila v Pantheonu pražského Národního muzea, 28. října 2010. URL: http://www.zasvobodu.cz/diskuse.php?cid=1
  5. Václav Klaus: Vystoupení prezidenta republiky na Terezínské tryzně. 15. V. 2011. URL: http://www.klaus.cz/clanky/2833
  6. Desider Galský: Panamské dobrodružství. Praha : NPL, 1963, 2., přepracované vydání, 150 s.
  7. Jiří Franěk: Hlas lidu Jiří Franěk. Právo, Publicistika, str. 6, 12. VIII. 2010.
  8. Stanislav Komárek (2008): Šedá zóna, str. 263. In: Stanislav Komárek (2008): Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie. Academia, Praha, 2008, 325 s.
  9. Sfinga křížovka 26/2007
  10. Karel Steigerwald: Chyťte si člověka a dejte ho do sklepa. Mf Dnes, Názory, 28. I. 2011
  11. Vít Vojta: Čínský svět: jak porozumět současné Číně, čínskému chování a myšlení. Pixl-e, Brno, 2011, 199 s., ISBN 978-80-905021-0-9.
  12. Tomáš Krystlík: České historické lži. Britské listy, 27. V. 2009, URL: http://www.blisty.cz/art/47022.html
  13. Zuzana Šenoltová: Dělal jsem i bufetáře. ilist.cz, 18. V. 2005. URL: http://www.ilist.cz/clanky/martin-dvorak
  14. projev na Červeném hrádku, URL: http://www.ujdeto.cz/lyrics/milos-jakes/text-projevu-na-cervenem-hradku-cz/
  15. Alojz Lorenc: Ministerstvo strachu?: neskartované vzpomínky generála Lorence. Tatrapress, Bratislava, 1992, 205 s. Str. 18.
  16. Nekrolog: Poslední pozdrav Herbertu Schweigerovi. 6. VII. 2011. URL: http://revolta114.blogspot.com/2011/07/nekrolog-posledni-pozdrav-herbertu.html
  17. Miklós Ugró: Hvězda z dob diktatury proletariátu. Euro, ročník 2010, číslo37, 13. IX. 2010, str. 104-106.
  18. Alena Plavcová: Černé díry v paměti. S MUDr. Tamarou Tošnerovou o tiché epidemii jménem Alzheimer a tajemství vzpomínek. Lidové noviny, Pátek, str. 6 - 13.
  19. Jiří Peňás: Řekni, kdo ti mrtví jsou. Lidové noviny, 22. I. 2011. URL: http://www.lidovky.cz/rekni-kdo-ti-mrtvi-jsou-0vj-/ln_noviny.asp?c=A110122_000084_ln_noviny_sko&klic=240949&mes=110122_0
  20. Eva Vašíčková: Tiché změny po vražedných bojích. MF Dnes, Z domova, str. A3, 4. VIII. 2011
  21. Jan Kotous: Dějiny, ale jaké? Právo, Publicistika, str. 6, 30. VI. 2011
  22. Věroslav Sobek: Pomohli jsme sestřelit Powerse: tajemství Vědeckotechnické rozvědky ČSSR. Futura, Praha, 2011, 162 s., ISBN 978-80-86844-67-1.
  23. Alojz Lorenc: Ministerstvo strachu?: neskartované vzpomínky generála Lorence. Tatrapress, Bratislava, 1992, 205 s. Str. 167.
  24. Vít Vojta: Čínský svět: jak porozumět současné Číně, čínskému chování a myšlení. Pixl-e, Brno, 2011, 199 s., ISBN 978-80-905021-0-9.
  25. Jan Šinágl: Rozhovor s novodobým politickým vězněm Patrikem Vondrákem, 5. II. 2011. URL: http://www.sinagl.cz/z-nasi-korespondence/rozhovor-s-novodobym-politickym-veznem-patrikem-vondrakem.html
  26. Jiří Bigas: Kde internet není svobodný. Metro, metropiknik, str. 09, 16. VIII. 2011.
  27. Josef Frolík: Špión vypovídá. Orbis, Praha, 1990, 322 s. Str. 243.
  28. Jan Zrzavý: Rozhodne se ve městech. Euro, č. 15, roč. 2011, 11. IV. 2011, str. 78-79.
  29. Osobnosti na ČT24: "Většina pravd vznikla na základě lži," říká Kurt Gebauer. ČT 24, 21. 5. 2011, 11.48 h, URL: http://www.ct24.cz/textove-prepisy/124758-vetsina-pravd-vznikla-na-zaklade-lzi-rika-kurt-gebauer/
  30. Věroslav Sobek: Pomohli jsme sestřelit Powerse: tajemství Vědeckotechnické rozvědky ČSSR. Futura, Praha, 2011, 162 s., ISBN 978-80-86844-67-1.
  31. Martin Hekrdla: Slunovrat v impériu. Právo, Publicistika, str. 6, 22. XII. 2011.
  32. Jan Boněk Slova vdechují dějinám život: Metoda orální historie – využití ve výuce dějepisu (2.část). Metodický portál www.rvp.cz , URL: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/z/2146/SLOVA-VDECHUJI-DEJINAM-ZIVOT-METODA-ORALNI-HISTORIE-%E2%80%93-VYUZITI-VE-VYUCE-DEJEPISU-2CAST.html/
  33. Jiří Anděl (1996): Sociogeografická regionalizace. Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 1996, 85 s.
  34. Charles B. Thaxton: Tajemství vzniku života. Kritická analýza současných teorií, URL: http://www.memento.junweb.cz/tajemstvi/tajemstvi.htm . Kapitola 1: Rozpory v chemické teorii vzniku života, URL: http://www.memento.junweb.cz/tajemstvi/kapitola1.htm
  35. ng: KČP: Braňme své dějiny! Haló noviny, 27. VI. 2011. URL: http://halonoviny.cz/articles/view/223202

Související

[editovat]

Externí odkazy

[editovat]