Není každá přestávka v prácizahálkou, a je veliký rozdíl mezi lenošením a odpočinkem – ti, kdo jej dopřávají skoupěji sobě či jiným, patrně se dopouštějí jakési křivdy vůči přírodě, od níž vyžadují víc, než co sama připustila. Myslím, že bych se příliš nezmýlil tvrzením, že se proviňují právě tak ti, kdo nemírným pracovním úsilím zahrabávají životaschopnost, jež je nám vrozena, jako ti, kteří ji nechávají rozplynout v zahálce. Jak je těžké zachovávat ve všech věcech pravou míru, píši tomu, kdo to dobře ví.[1] — Karel starší ze Žerotína
Existují počítačoví nadšenci, kteří si odmalička jenom hráli s počítačovou klávesnicí a pohybovali se ve vlastním počítačovém světě, a to v té míře, že jako dospělí nejsou schopni vést s někým přímý rozhovor anebo okouzlit ženu něčím jiným než svým počítačem. Existují matematičtí géniové, kteří nejsou s to rozeznat racka od husy, a zázrační fotbalisté, kteří neumějí počítat do tří… Tyto příklady ukazují, že mít mozek, jehož konečná propojení určuje to, jak jej používáme…, nemusí být rozhodně vždycky výhodné.[4] — Gerald Hüther, Návod na používání lidského mozku
