Zmocnila se mě potřeba, jako jsem nedovedl pochopit: znovu a znovu jsem se snažil představit si hranici prostoru nebo jeho neohraničenost, čas s počátkem a časbez počátku a konce, a obojí bylo stejně nemožné, stejně beznadějné… Pod neodolatelným tlakem jsem přecházel od jednoho k druhému chvílemi tak nesmírně blízký nebezpečí zešílení, že jsem vážně pomýšlel na to, vyhnout se mu sebevraždou.[1] — Martin Buber
I ta nejmenší věc má své kořeny v nekonečnu, proto ji nelze zcela prozkoumat. -- Wilhelm Busch[zdroj?]