Myslím, že by se hned záhy vésti měla mládež k tomu, aby byla pozorna a učila se povážiti, ano i milovati to, co příroda krásného a velebného tak rozmanitě, příjemně a velkotvárně podává, a to ne pro pouhé obveselení obraznosti a smyslnosti, nýbrž přede vším pro vzdělánícitůkrásy a tím vzbuzení a sílení všeho, co pravdivého, mravně dobrého a nábožného jest.[2] — František Bezděka