Mojžíš vodil Židy po poušti čtyřicet let, než směli vstoupit do země zaslíbené. To nebylo zbůhdarma, ale proto, aby všichni, co v sobě měli zakódované předchozí otroctví, vymřeli.[1] — Irena Dousková
V životě to chodí úplně stejně. Když zaprší, kytky rozkvetou, když ne, tak prostě uschnou. Ještěrky žerou hmyz, a ptáci pak sežerou je. Ale nakonec stejně všichni umřou. Umřou a vyschnou na troud. Jedna generace odejde a jiná ji vystřídá. Když jedna generace odejde, nastoupí další, to je pravidlo. Každý žijeme jinak. A každý jinak umíráme. Ale to není důležité. Nakonec zůstane vždycky jen poušť. Jedině ta přežije.[6] — Haruki Murakami, Na jih od hranic, na západ od slunce
↑
KUBÍČKOVÁ, Klára. Komunismus v nás jen tak nezmizí, říká spisovatelka Irena Dousková. idnes.cz [online]. 2009-02-16 [cit. 2020-09-04]. Dostupné online. (česky)
↑
GANTZHORN, Ralf. Patagonie a Ohňová země. Překlad Alena Bezděková. Říčany u Prahy : Junior, 2014. 272 s. ISBN978-80-7267-529-6. S. 23. (česky)
↑
Každý má svou Lampedusu. radiovaticana.cz [online]. 2014-04-01 [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.
↑FUKUOKA, Masanobu. The Road Back to Nature : Regaining the Paradise Lost. 1. vyd. [s.l.] : Bookventure, 1996. 397 s. ISBN8185987017. (anglicky)