Karel Satoria: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: kosmetické úpravy |
doplněny citáty |
||
| Řádek 15: | Řádek 15: | ||
* Je moc dobré, když lidé, kterým se slouží, tedy věřící, mají klášterům, ale i všemu, co je v kategorii "církve sloužící", možnost a právo nahlédnout pod pokličku. Zda se tam vaří, co se vařit má. Vždyť se tam konec konců vaří pro ně.<ref name="život" /> |
* Je moc dobré, když lidé, kterým se slouží, tedy věřící, mají klášterům, ale i všemu, co je v kategorii "církve sloužící", možnost a právo nahlédnout pod pokličku. Zda se tam vaří, co se vařit má. Vždyť se tam konec konců vaří pro ně.<ref name="život" /> |
||
* Jsem přesvědčen, že [[celibát]] kněží musí projít pečlivou a odvážnou revizí. Jsem také přesvědčen, že nikdy nedojde k jeho zrušení, ale objeví se jeho pravé místo a stane se výběrovou záležitostí.<ref name="život" /> |
* Jsem přesvědčen, že [[celibát]] kněží musí projít pečlivou a odvážnou revizí. Jsem také přesvědčen, že nikdy nedojde k jeho zrušení, ale objeví se jeho pravé místo a stane se výběrovou záležitostí.<ref name="život" /> |
||
* Za [[ateismus|ateistu]] nepovažuji toho, kdo nemá problém s uznáním [[láska|lásky]] jako své jediné konstruktivní síly. Kdo se jí začne zabývat, je jakožto [[ateismus|ateista]] ztracen.<ref name="život" /> |
|||
* Avšak může se stát, že mne přemíra [[štěstí]] zcela vykolejí, nebo mne naopak vyřadí rána blesku z čistého nebe. Protože neštěstí je družné, určitě mi v tu samou dobu ulítnou včely a naráz se na mne vysypou všichni kostlivci, co jich ve skříni je.<ref>Satoria, Karel: Povoláním člověk. Brno, 2015. Cit. dle Na každý den 2020. Kalich Praha 2019, s.106</ref> |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 2. 7. 2020, 05:38
Karel Satoria (* 26. dubna 1953, Křižanov) je český římskokatolický kněz. Deset let žil v trapistickém klášteře ve Francii.
- Bůh miluje nedočkavce, ty, co tlučou, bouchají, kopou do dveří, protože chtějí vidět Boha, protože věří, že on s umanutostí jemu vlastní chce to samé, a dokonce jako první.[1]
- Řekne-li se milost, mám slyšet především: nečeká se od tebe nic, než že budeš chtít, že nastavíš kapsy, náruč, ústa, a já ti je naplním. Zdarma, a ne až uděláš, dosáhneš, až odstraníš. Nic takového. Chceš, chtěj to hodně a vytrvale a tady to máš.[1]
- Odvaha, statečnost, tedy fortitudo, je kardinální ctnost charakteristická tím, že se nebojí ran.[2]
- Sdělit, co povzbudivého či inspirativního jsem četl, slyšel, viděl, to je coby láska málo, míní Benedikt. Ať ten, koho miluješ, všechno, o co ses s ním chtěl podělit, dešifruje, odečítá z toho, co mu ukážeš, když tě potkává, vidí tě u krav, u stolu, jak se modlíš. Chceš-li udělat něco pro jeho dobro, způsob vír, který ho k němu bude strhávat.[2]
- Mne oslovilo štěstí coby „optimální existence“. Vnímat a učinit z toho, co právě řeším, svůj vrcholový životní výkon. To nej... čeho jsem v dané situaci schopen... Štěstí má v lidském životě trvalé bydliště. Rezignovat na něj je hrdelní zločin.[2]
- Mystika je umění vidět. Jde v ní o bojové umění nezbytné v utkání s profánnem.[1]
- Mně ty naše kláštery připadají jako by jejich obyvatelé převzali roli běžce od Thermopyl, který doběhl, předal zprávu - a skonal... Jako by se současné kláštery smířily s tím, že jsou jen k tomu, aby dosvědčily svou holou existencí slavné časy své dávné historie, jenom předaly vzkaz svých prvních generací, že chtít vidět Boha hic et nunc, zde a nyní, není utopií.[1]
- Je-li církev přesvědčena o potřebě a účinnosti modlitby, je třeba, aby rostla i v přesvědčení potřeby umožnit modlitbě její vrcholové výkony a aby tak dohlédla na svá specializovaná pracoviště (kontemplativní kláštery), ze kterých by nejen povzbuzení, ale také metodika modlitebního mistrovství měla být normálním výstupem. A nejen marmeláda, hořčice či sejry.[1]
- Je moc dobré, když lidé, kterým se slouží, tedy věřící, mají klášterům, ale i všemu, co je v kategorii "církve sloužící", možnost a právo nahlédnout pod pokličku. Zda se tam vaří, co se vařit má. Vždyť se tam konec konců vaří pro ně.[1]
- Jsem přesvědčen, že celibát kněží musí projít pečlivou a odvážnou revizí. Jsem také přesvědčen, že nikdy nedojde k jeho zrušení, ale objeví se jeho pravé místo a stane se výběrovou záležitostí.[1]
- Za ateistu nepovažuji toho, kdo nemá problém s uznáním lásky jako své jediné konstruktivní síly. Kdo se jí začne zabývat, je jakožto ateista ztracen.[1]
- Avšak může se stát, že mne přemíra štěstí zcela vykolejí, nebo mne naopak vyřadí rána blesku z čistého nebe. Protože neštěstí je družné, určitě mi v tu samou dobu ulítnou včely a naráz se na mne vysypou všichni kostlivci, co jich ve skříni je.[3]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 SATORIA, Karel; VÁCHA, Marek. Život je sacra zajímavej. Brno : Cesta, 2013. ISBN 978-80-7295-164-2.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 SATORIA, Karel. Povoláním člověk. Brno : Cesta, 2015. ISBN 978-80-7295-196-3.
- ↑ Satoria, Karel: Povoláním člověk. Brno, 2015. Cit. dle Na každý den 2020. Kalich Praha 2019, s.106
Externí odkazy
Encyklopedický článek Karel Satoria ve Wikipedii
