Zvuk: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 13. 1. 2021, 04:02
Ve výrocích
- Sopky k nám stále promlouvají, vydávají nádherné zvuky.[1]
— Bernard Chouet
V dílech
- Šli bok po boku, zelené stvoly šimraly Athanagora na nohou a zlehka se otíraly o Angelovy kalhoty a pod jejich kroky praskaly prázdné ulity žlutých šnečků a se zřetelným a jasným zvukem z nich tryskal prach, jako když dopadne kapka vody na křišťálovou destičku ve tvaru srdce, což je přiblblé.<[2]
— Boris Vian, Podzim v Pekingu - Vlastní jména tvoří velmi zvláštní oblast slovníku: postrádají význam, slouží pouze denotaci, nikoliv bezprostřední komunikaci mezi lidmi; obracejí se k přírodě (ke konkrétně označovanému), ne k lidem; jsou to podobně jako indexy přímá spojení mezi sledy zvuků a součástmi okolního světa.[3]
— Tzvetan Todorov, Dobytí Ameriky - Zkušenost tě naučila, že všechna srdce jsou červená a piky zase černé, protože mají podobný tvar. A je pro tebe jednodušší je rozpoznat podle předchozí zkušenosti, než abys připustil možnost, že mohou vypadat jinak. Vidíme co čekáme, že uvidíme, což nutně není to, co tu opravdu je. […] To přivádí k myšlence, kolik dalších věcí je přímo před tebou. Obrazy, zvuky, pachy, ale ty je nevnímáš, protože na to nejsi zvyklý. […] Nervová síť tvého mozku je jako mezistátní síť dálnic. Je snazší jet z jednoho dobře přístupného místa do druhého. Ale místa mimo dálnici, která tam jsou, většina lidí jako splašená mine.
— Interstate 60
Lidová slovesnost
- Hrnec po zvuku se pozná.
české přísloví
Reference
- ↑ PATKOVÁ, Jana. V jícnu sopky. 21. století, červen 2003, čís. 6.
- ↑ VIAN, Boris. Podzim v Pekingu. Překlad Tomáš Kybal. 3. vyd. Praha : Argo, 2011. 223 s. Věta prvá, kap. VIII., str. 94. ISBN 978-80-257-0396-0.
- ↑ TODOROV, T. Dobytí Ameriky: Problém druhého. Praha: MF 1996. str. 39.
